Názor z roku 1932: Praha i další města potřebují víc zeleně, aby se v nich lidem lépe a zdravěji žilo!

rubrika: historické články / rodina, móda a životní styl, původně vyšlo: Národní listy - 1932, autor Dr. A. Birub.
Nelíbí se vám, že v našich městech ubývá zeleň a na jejím místě se objevuje dlažba nebo rovnou nové silnice či parkoviště? Města by přece neměla být hlavně pro auta, ale především pro lidi. Článek z roku 1932 vám ukáže, už tehdy si odborníci uvědomovali potřebu zvětšit množství zeleně v Praze a jejím okolí a přiblížit tím obyvatele města zpět přírodě, k úrodné půdě a zemědělství.
Následující text pochází z roku 1932

O zeleném pásu kolem Prahy

pojednal p. J. Veselý z Molitorova, známý odborník ve věcech zahradních, v přednášce, zařazené do cyklu, který pořádá Společnost pro zvelebování zahradnictví.

Vylíčil nejprve dvě stanoviska, dle nichž bylo a je postupováno v Německu. Representantem prvního znázorňuje Kolín nad Rýnem, kde na ohromném území, asi 1400 hektarů kolem města byl zřízen zelený pás způsobem parkovitým, hojným porostem stromovým, lučinami, mezi čímž umístěny jsou stadiony, sportovní hřiště a vše spojeno překrásnými alejemi, které vedou až do středu města.

To jest způsob, který převyšuje svojí krásou a rozlehlosti každé očekáváni! Tato metoda, ačkoliv se stanoviska estetického naprosto dokonalá, jest však namnoze nepřijatelná pro finanční a hospodářské možnosti většiny měst a proto ve Frankfurtě n. Mohanem (i jinde, na př. v Berlíně), pokusili se o jiné řešení, o tak zv. „vnitřní kolonisaci“ (Siedlungsbau), která spočívá v tom, že občanům, kteří se zaváží, že budou pěstovati plodiny zelinářské, jest pronajímána půda náležející městu.

Dělník, zřízenec, ale i úředník mají dostatek volného času po svém zaměstnání, který mohou dobře ztráviti prací na čistém vzduchu. Tato pak jim může býti především zdrojem výdělku, ale i — což jest nepoměrně důležitější — osvěžením fysickým i nervovým. Roste tím i láska k půdě, což i morálně má veliký význam a konečně: město bez velikých výloh buduje si takto svůj zelený pás.

U nás máme zelený pás stále ještě jen a jen na papíře. Řečník však neforsíruje v tomto směru svoje výtky. Nepochybuje o dobré vůli, nevidí však dobrého plánu. Neboť kdyby ten tu byl, musilo by se bývalo již dávno počíti s třemi základními požadavky, bez nichž si nelze žádný zelený pás představiti.

Bylo by se musilo počíti s vysazováním alejí při silnicích v okolí pražském, které jsou stále tak bezútěšně pusté. Představuje si, že by nejkrásnějším stromem pro tento účel byla lípa, která by v budoucnosti zkapitalisovala nepoměrně náklad na vysázení předsevzatý. Další nutnosti by bylo zavodniti okolí Prahy, které na obou svých náhorních rovinách (východní i západní) trpí hrozným nedostatkem vody.

Vzpomeňme jen na pláně pankrácké, na Vysočany a pod. (Osud Edenu!) Bez vody nejen nemůže vzniknouti ani krása krajinná, ale bez vody nelze ani ničeho pěstovati!

Konečně upozorňuje na to, že má-li vzniknouti krásné panorama krajiny, nelze siluetu pahorků tak typických pro pražské okolí rozbíti a rozčleniti malými kostkami domků až do samého vrcholu, ale osaditi právě vrcholy kopců háji. Tím se dodá krajině plastické hloubky, neboť prostor je uzavřen na horizontu monumentální hmotou zeleně.

Tyto tři hlavní požadavky počátku budováni zeleného pásu, jak o nich pojednal p. J. Veselý, jsou jistě neobyčejně důležité a závažné. Bylo by velmi záhodno, aby pozornost činitelů povolaných právě tímto směrem byla řízena.

Periferie každého města je kapitolou více méně smutnou, ale tak, jak vypadá okolí Prahy — směrem k Českobrodsku, kde rozsáhlé lány bez jediného stromu děsí svojí prázdnotou, a kde by se co nejdříve mělo s vysazováním alejí počíti, nebo pláně pankrácké, tak suché a vypráhlé jako poušť, anebo konečně to nemožné rozsekáváni siluety kopců v údolích Vltavy (Hodkovičky, Barrandov) drobnými kostkami domků a vilek — tak smutnou bilanci by přece nemusila tato území vykazovati, kdyby se alespoň začalo s uskutečňováním zásad a popudů tak zdravých a rozumných jako jsou ony výše vytčené.

Dlužno ještě zdůrazniti, že to jediné rozumné a možné za každých okolností vytváření zeleného pásu kolem města je onen způsob vnitřní kolonisace. Ideálním případem by bylo ovšem kombinovati oba výše naznačené směry, t. j. uprostřed prostor alejemi a porostem parkovitě osázených, vybudovati drobná partikulární políčka zelinářů a květinářů-amatérů.

Mělo by býti uvažováno nejen o estetickém a zdravotním významu podnikání, ale i o morálním, neboť je jisto, že právě láska k půdě je jednou z nejdůležitějších pomůcek všeobecné spořádaného života. Bylo by ovšem nutno poskytnouti těmto lidem také záruky vlastnické a podložiti tuto celou akci promyšleným zákonodárstvím.

Najde se k tomu dnes ještě nebo „konečně“ dosti energie?!


Původní zdroj historického článku:
Národní listy - 1932, autor Dr. A. Birub.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
27. dubna 2023


Diskuze k článku „Názor z roku 1932: Praha i další města potřebují víc zeleně, aby se v nich lidem lépe a zdravěji žilo!“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.