Nesnášenlivost a pýcha jedné křesťanské církve

Děti před kostelem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Křesťanství a římská církev.

Ve Štokholmě ve Švédsku konal se v tyto dny světový kongres pro praktické křesťanství.

Účastnilo se ho celkem asi 600 delegátů, zastupujících 37 různých křesťanských církví. (Jak vidět, není křesťanských církví zrovna málo!)

Jenom jediná církev, která o sobě často tvrdívá, že je také křesťanská, se kongresu neúčastnila, totiž církev římsko-katolická.

Ta si v domýšlivé pýše osobuje patent na křesťanství a proto se nemůže zahodit a zasednout s ostatními křesťanskými církvemi k poradám o tom, kterak by se dalo křesťanství v praktickém životě uplatnit. Římská církev nepotřebuje porad, ona všechno ví, její předseda je neomylný.

Praktické křesťanství — to je podle jejího přesvědčení: klerikální politická strana, bohaté fary a biskupská obročí a nesmiřitelná zášť ke každému, kdo není aspoň matrikovým členem její římské organisace.