O falešné nostalgii, podle které bylo dříve všechno lepší

Feuilleton.

Věčně opakuje se v lidu stará, přežilá lež o zlatých, starých časech a zdá se, že ještě dlouho potrvá klamná představa, že lepším bylo napořád vše, co předcházelo.

Lidské bytosti jest vrozena nespokojenost. A snad právě proto člověk snaží se neustále, změniti způsob svého života a přemýšleti o nových cestách k uspokojení svých různých přání.

V mnohém zdají se nám doby zašlé ovšem šťastnějšími, ale jen proto, že člověk tehdy nacházel se ve stavu nepokročilém a tudíž i jeho potřeby nedosahovaly výše dnešní.

Za to ale obzor myšlenkový tehdejší doby stál na úrovni velmi nízké a člověk dovedl se přispůsobiti poměrům, aniž by cítil, že vede život dítěte.

Karel Veliký považován za vládce mocného a nicméně jeho život nebyl lepším, nežli onen pastevec našich dob. Nikoliv proto, že podlaha jeho paláce postrádala parket a okna jeho obydlí neměla skla, také nikoliv proto, že jídla jeho tabule postrádala rafinované rozmanitosti dnešní a že hrubou byla látka oděvu.

Chudobným zdá se nám život jeho proto, že duch nezíral tehdy dále, než oko vidělo a ucho slyšelo. Hranice říše jeho byly zároveň hranicem jeho života duševního.

Umění čisti a psáti bylo tehdy věcí velmi řídkou a v pravdě také člověk nepociťoval potřeby, vyměňovati své myšlénky s druhými. Nebylo valně látky k tomu a den plynul za dnem v nekonečné monotonii dále.

Obchod v dnešním slova smyslu byl neznámou věcí a spojení obstarávali kramáři. V úzkém, omezeném kruhu pohyboval se tehdy člověk, s malými požadavky ovšem, ale také s malými požitky. Člověk vegetoval.

Dnes otevřeny končiny země, o kterých tehdy lidstvo nemělo zdání.

Co dnes v tropech zraje, stejně patří všemu lidstvu. Liška sibiřská honosí se krásnou koží, dokud člověk ponechá ji na těle liščím a neupotřebí ji na kožich vlastní.

Hlubiny moře odkryl člověk a z útrob země vynáší poklady na světlo denní, by život svůj zlepšil a zpříjemnil.

V dobách dřívějších hleděl člověk na hradit množstvím, čeho na jakosti požitku jemu scházelo. Když Eberhard Würtemberský se ženil (r. 1474.), pozváno na 1400 hostí a při sňatku jeho nástupce Ulricha spotřebována maličkost 136 volů a 1800 telat.

Považujeme dnes Irsko za zemi bídy. Ještě roku 1838 žilo tam mezi 8 miliony obyvatelů 5 milionů málem výhradně od bramborů a 2½ milionů od chleba ovesného. Ve středověku nebyla strava nižších tříd vůbec lepší a bramborů tehdy v Evropě ani neznali.

Pojem čistoty dle našich představ byl věcí neznámou. Manželce dóžete bylo za velikou pýchu a trestuhodný čin pokládáno, že použila vidličky místo prstů. Choť Karla XII. měla jen dvé košil lněných, ale nikoliv snad pro cena látky; prostě z důvodu, že košile tehdy vůbec platila za věc zbytečnou.

Netřeba zajisté zmiňovati se dále o podivné směsici názorů tehdejší doby, kde vážné střídalo se s banálním. Nestavíme ani do porovnání normál života lidského. Všimněme sobě pouze význačnějších stránek jeho.

Žádný z vynálezů veškerých dob lidstva nemá oné důležitosti pro vývoj lidstva, jako výzkumy novější doby, jimiž časomíra došla změny.

Ale nejen pojmy vzdálenosti, času, prostory a síly, změnily se pro nás; také pojem hmoty nabyl rozšíření značného. Rozkládáme v prvky a zužitkujeme do krajnosti látky, které druhdy zdály se býti bezcennými.

Člověk snažil se během času jíti v před za svým zdokonalením. Chceme-li označiti jedinou ideu, která táhne se nepopiratelně dějinami lidstva jako červená nit, — ačkoliv osočována neustále — vidíme, že jest to idea lidskosti!

Snažení, odstraniti předsudky a protivy, které dělí dosud veškerenstvo, razí sobě znenáhla cesty. Ono snažení, které pojmouti hodlá veškeré lidstvo bez rozdílu stavu do svého objetí, aby člověk zapoměl na vše, co dělí a věren svému povolání v přírodě, jedině se snažil zdokonaliti svůj život vniterní, jímž vládne nad ostatním tvorstvem.