O statečném rytíři, podle kterého vzniklo úsloví: být pod pantoflem

Středověký »soud boží« — rozhodnutí zbraní rytířskou.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O vzniku úsloví »Pod pantoflem«.

Nezřídka se užívá úsloví »býti pod pantoflem«, avšak málo kdo zná asi původ.

Švábský mnich Benedikt Anselmus vypráví o tom:

Papež a císař před dávnými časy uzavřeli po dlouhých bojích mír. K oslavě této události byly pořádány slavnosti a turnaje, k nimž byl pozván výkvět tehdejšího rytířstva.

Každý, kdo se turnaje zúčastnil, měl na své přílbě nésti barvy bud papeže nebo císaře. Udatný rytíř Polypheu »se železným čelem« zdráhal se se znamením tímto vstoupiti na kolbiště.

Vyjádřil se své choti, že chce zářiti jen svými činy. Marně prosila jej jeho manželka, aby přijal nějaký znak; on,však nechtěl. Plakala, že ji nemiluje. Rytíř jí slíbil dokázati lásku v boji s dvanácti rytíři.

Ona však počla být naň zlou a i hrubou, takže před Její »ženskostí« strach dostával. V tom zazněl Idas trub na znamení, že turnaj začíná. Rytíř rychle uchopil zlatém vyšívaný pantoflíček, jímž mu byla žena hrozila — a upevniv jej na přílbu, rozjel se k boji.

Hlasatelé volali: »Stavíš se pod berlu papežovu nebo pod žezlo císařské?«

»Pod pantofel« — zněla stručná odpověď.

Z turnaje vyšel tenkrát Polypheu jako prvý vítěz. Když mu pak císařova dcera odevzdala jako odměnu zlatém vyšitou šerpu, řekla:

»Pane rytíři, nikdo vás nemůže přemoci, ale pod pantoflem jste přece.«

Měla to být vlastně narážka na jeho hubující ženu.

Všichni smysl pochopili slova ona vešla ve známost v celé říši a poznalo se, že pantofel má více poddaných, než berla papežova a žezlo císařovo.