Odkaz prezidenta T. G. Masaryka pro naši budoucnost

Zůstaneme takoví, jakými nás svět zná skrze T. G. Masaryka

Obsah řeči min. předsedy dra Hodži v smuteční schůzi ministerské rady

Ve smuteční schůzi ministerské rady, která se konala ve středu, ministerský předseda dr. Milan Hodža pronesl obsáhlou řeč, věnovanou památce presidenta Osvoboditele.

Ve své řeči se nejprve zmínil o mladém profesoru, který vyzval k duchovnímu zápasu celou generaci, která až do té doby žila v zajetí plané národní romantiky. Vlastenectví této generace mladý profesor Masaryk odmítal. Vyšel kácet modly a rozvířil u nás šíření světových názorů a myšlenek.

Pojem národa, ohraničený jen na tenkou vrstvu bohatých a privilegovaných rozšířil na další a další společenské složky. Otázka národní byla proň současně otázkou sociální a jeho úsilím myšlenka národní obohatila se čerstvou náplní sociální.

Jeho revolta mravní, pak duchovní, vede ho k revoltě politické. Jednoho dne opouští starou říši a s ním opouští tuto starou říši její historické štěstí. Starému císařství a Habsburkům vypovídá boj nový nepřítel, jeden muž proti staletému systému.

Cesta vede strmě nahoru. Muž humanitních ideálů sahá po zbraních ze železa a ocele, podepřel svou humanitu Žižkovým palcátem.

A 20. prosince 1918 vjíždí jako president do své republiky a pak do svého sídla, syn dělníka do hradu českých králů, ale také hradu cizích císař a knížat, u nichž vlastní jeho drahý otec byl jenom kočím.

Ministerský předseda pak obsáhle vylíčil zásluhy Tomáše G. Masaryka o budování státu a jeho zásluhy o to, že v době těžkých rozvratů naše republika zůstala státem vnitřně silným a odolným vůči všem cizím naukám, komunismu i fašismu.

Naši demokracii založil základy bezpečně pevné a odolné, učil státníky i lid odpovědnosti a ukázněnosti. Když se po prve ohlásila nemoc, vzdal se svého úřadu. Při své odpovědnosti a svém smyslu pro odpovědnost, nechtěl, aby republika měla 85letého, churavého presidenta.

Ministerský předseda končil svoji řeč takto: »Nad mrtvým tělem největšího vítězného bojovníka pro československé ideály přijímáme závazek před svým svědomím a svými dějinami, že všichni semkneme se ještě těsněji. Bezohledně srazíme ruku, která by vnášela rozvrat mezi nás.

Spojíme všechny společenské a mravní síly, aby československá demokracie zůstala vnitřně stejně silnou, jako jsou nejsilnější demokracie světa. Přijímáme závazek plniti mravní poslání svého lidu a státu, aby v naší republice trvale byla demokracie organisací národní a sociální spravedlnosti.

Nikdy se této povinnosti nezpronevěříme.«