Napálený podvodník
Šejdíř zvláštního druhu chytil se onehdy v Paříži do vlastní léčky.
Pátral po ulicích po mladých lidech bez zaměstnání, sliboval jim, že jim opatří dobré místo a na konec z pravidla zval je na snídani neb na oběd. V některé dobré restauraci napojil sebe a svého chráněnce bez ohledu na to, co to stálo a konečně pod jakous záminkou na okamžik se vzdálil a více se neukázal.
Nešťastní mladíci ocitli se z pravidla s prázdnou kapsou vůči velkému účtu hostinského a velký počet jich byl prý zatčen a odsouzen pro podvádění hostinských.
V posledních dnech tento výtečník, jenž má povedenou přezdívku Jeûneur (postitel), když byl po dloubou dobu beztrestné svoje rejdy prováděl, setkal se s jednou svou dřívější oběti, ale nepoznal ji.
Mladík klidně přijal laskavé nabídky ochotného pána, jehož knoflíková dírka zdobena byla červenou stužkou čestné legie a celá afféra měla obvyklý průběh a skončila pozváním k dobrému obědu v jedné restauraci v ulici Lafayettově.
Jedlo se dobře, pilo se hojně, zábava byla znamenitá a řád dostoupil při tom na 59 franků. Když konečně došlo na černou kávu, rokováno o tom, jaké objednali doutníky i použil pohoštěný této příležitosti a trval na svém, že nabídne svému hostiteli zvlášt jemný druh havanských, jež koupí v blízkém krámě se specialitami. Vzal klobouk, odskočil a — více se nevrátil.
Podvodník zůstal na holičkách; vida pak konečně, že ten, na jehož řád chtěl hřešit, chytře jej předešel, snažil se odstranili se nepozorovaně. Ale byl při tom zpozorován, chycen a odevzdán policii. Teď bude se muset zodpovídat z podvádění hostinských a neoprávněného nošení řádové stužky čestné legie.
témata článku:
Diskuze k článku „Podvedený podvodník aneb co dokáže jediný doutník“