Bída.
Přišla bída kdysi do vesnice...
Lid hned Boha prosil převelice,
aby zapudil tu krutou bídu,
by zas dobře bylo všemu lidu.
A když Pán Bůh zahnal bídu v dáli,
díků za to rtové nešeptali;
srdce lidská v rozkoších se chvěla,
na Boha snad ani nevzpomněla!
Nikdo, nikdo celé ve vesničce
neklekal teď k vroucí modlitbičce;
každý mněl, že usměvavé štěstí
s ním už na vždy zasnoubeno jesti!
Ale bída po kratičkém čase
do vesničky přiklusala zase;
lid ji pláčem hledí vypuditi,
ona však teď z vísky nechce jíti!!
témata článku:
Diskuze k článku „Poučná báseň z roku 1898 o bídě, vděčnosti a krátké lidské paměti“