Prázdninové čtení pro děti ze stoletého slabikáře: pohádka a císařská hymna

O poslušných kozlátkách.

Byla jedna koza, a ta měla tři kozlátka.

Jednou odpoledne jim řekla: Děti, já dnes půjdu na trh do města. Kdyby někdo tloukl na branku, neotvírejte žádnému, aby na vás nepřišel třeba vlk a nesežral vás!

Kozlátka slíbila: Však my neotevřeme žádnému! Stará koza zavřela branku a šla.

Za chvíli kdosi bouchá na branku: buch, buch a praví tlustým hlasem: Kozlátka, otevřete!

Kozlátka se polekala a řekla: Ó jé, to není naše maminka. Naše maminka má tenší hlásek jako panímámin vlásek. Neotevřeme!

A byl to vlk! Milý vlk se sebral a Šel ke kováři a řekl: Kováři, upiluj mi kousek jazyka! Kovář mu položil hlavu na špalek, a jak piluje, tak piluje. Když mu ho kousek upiloval, tak vlk šel k brance, zabouchá a praví tenším hláskem: Kozlátka, otevřete!

Ale kozlátka zase řekla: To není ještě naše maminka. Naše maminka má tenší hlásek jako panímámin vlásek.

Vlk se dopálil, šel zase k tomu kováři a povídal mu: Upiluj mi ještě víc toho jazyka!

Milý kovář vezme kleště, vytáhne mu jazyk, a jak piluje, tak piluje, až ho měl jenom kousek. Pak šel zase ke kozlátkům, zabouchá na branku a volá již tenkým hláskem: Kozlátka, otevřete!

A kozlátka řekla: No, to byl naší maminky hlásek. Ale ukaž nám tlapku!

Vlk vstrčil tlapu na okénko. Když ji uviděla kozlátka, spustila smích a řekla: A to by tak bylo! Vždyť přece naše maminka má pěknou tlapku, a ne takovou škaredou s drápy! To je jistě vlk! A nepustila ho.

Vlk s velikou zlostí utekl. A když byl už ten tam, tu stará koza jde s uzlíkem s trhu. Jak zaklepala a zavolala: Děti, otevřete! hned ji kozlátka poznala, otevřela a řekla: Vítáme vás, maminko, však jsme už rády, že jste přišla. Byl tady vlk! A všecko jí pověděla.

Stará koza je pochválila, že byla tak opatrná, rozvázala uzlík a podělila je rohlíky a kdo ví jakými věcmi. Kozlátka mela radost až až!

Rakouská národní hymna.

Zachovej nám, Hospodine,
císaře a naši zem!
Dej, ať z víry moc mu plyne,
ať je moudrým vladařem!
Hajme věrně trůnu jeho
proti nepřátelům všem;
osud trůnu habsburského
Rakouska jest osudem!

Plňme věrně povinnosti,
chraňme právo počestně,
a když třeba, s ochotností
v boj se dejme statečně!
Na paměti vděčně mějme
slávu vojska vítěznou;
jmění, krev i život dejme
za císaře, za vlast svou!

Čeho nabyl občan pilný,
vojín zbraní zastávej;
uměním i vědou silný
duch se vzmáhej, jasně skvěj!
Bože, račiž slávy příti,
žehnej vlasti milené;
slunce tvé nechť v míru svítí
na Rakousko blažené!

Stůjme k sobě každou chvíli:
svornost jenom moci dá;
spojené kde vládnou síly,
snadno vše se vykoná.
Když se ruka k ruce vine,
pak se dílo podaří;
říš rakouská nepomine:
sláva vlasti, císaři!

Císaři po boku vládne,
rodem, duchem spřízněná,
v kráse, kteráž neuvadne,
císařovna vznešená.
Bože, račiž rozkvět nový
Habsburskému domu dát:
Františkovi Josefovi,
Alžbětě rač požehnat!