Knihovna Britského musea, která má všechno vědět.
Neví-li Angličan něco, obrátí se prostě na Britské museum, které má nejen největší knihovnu světa, ale u této knihovny taky rozsáhlou informační kancelář.
Úředníci této informační kanceláře trnou mnohdy, co vše se od jejich vědomostí žádá. Jeden z knihovníků vydal nyní o tom spisek, jenž se čte často jako dobrá humoreska.
Tak vypráví o případu dámy, které se zdál v noci sen, že v jakési kuchařské knize četla znamenitý recept na uzení šunek. Dáma žádala, aby jí ona kuchařská kniha, existující ovšem jenom v jejích snových představách, byla zapůjčena.
Jiný návštěvník knihovny, jenž se mnoho zabýval „černou magií“, žádal se vší vážnosti úředníky knihovny, aby mu oznámili tajemnou formuli, nebo aby sami jí použili a přivolali — ďábla.
Velmi často přicházejí do knihovny zapadlí, obskurní nebo příležitostní spisovatelé bezvýznamných knížek a žádají o půjčení svého „díla“. Běda, není-li v knihovně takový exemplář a knihovník nemůže žadateli vyhovět!
V jedné z písemných žádostí, které v ohromných massách knihovna dostává, žádalo se o zapůjčení nejstaršího autentického obrazu Noemovy archy.
Mezi návštěvníky knihovny a čítáren Britského musea jsou nejpodivnější zjevy. Tak na př. každý den přichází neškodný blázen, doprovázený svým opatrovníkem, aby se po celý den díval v čítárně na obrázky. Úřednici tichého blázna dobře znají a nečiní mu překážek. Ten se také chová klidně až na to, že pravidelně každou půl hodinu se s velikým hlukem vysmrká.
Pravým útočištěm jsou knihovní čítárny a studovny pro příslušníky londýnské bohémy spisovatelské a studentské. Místo v bídných světničkách podkrovních tráví tito bohémové celé dny v krásných prostorách knihovny, zařizujíce se tam velmi po domácku a využívajíce zejména toaletního zařízení. Ne však jenom k mytí rukou, k němuž je určeno, ale také k praní svých košil a límečků. V poslední době bylo nutno ustanoviti zvláštní strážce s úkolem zabrániti návštěvníkům knihovny v tom, aby si v toaletních místnostech obstarávali „velké prádlo“.
témata článku:
Diskuze k článku „Předchůdce Google z roku 1929: Knihovna Britského muzea znala odpověd na každou otázku!“