Prezident Masaryk udělil komunistickým zločincům amnestii, oni ale chtějí víc!

Masarykova amnestie komunistům nestačí!

President Masaryk podepsal při svém odstoupení rozsáhlou amnestii, která se vztahovala na některé trestní činy, stíhané podle zákona na ochranu republiky. Amnestie otevřela brány vězení hlavně komunistům, od jiných odvrátila teprve připravovaná řízení.

Komunisté však nejsou spokojeni a naříkají, že ještě přes 5000 obětí, veštvaných do boje proti republice štvaním moskevských příslušníků, čeká na vysvobození. Rozvraceti stát — to ano, ale běda, zakročí-li úřady a soudy! A přece většina těch trestných činů, které odsouzení komunisté spáchali, je toho druhu, za které v sovětském Rusku prostě staví ke zdi!

Ve jménu protifašistického boje proti republice.

Ale — to víte — „rozhodování o amnestii bylo svěřeno státním orgánům a ty neměly vždy pochopeni pro ideje, jež amnestii měly býti uskutečněny, rozsah amnestie byl příliš úzký, než aby mohla plně dosáhnouti svého účelu atd.“

A proto představenstvo „Solidarity“ je přesvědčeno, že je zapotřebí nové amnestie — z důvodů: lidskosti a z důvodů sociálních a spisovatel K. Konrád koncipoval se svými spolupracovníky, legionářským majorem historické pověsti J. Kratochvílem, advokátem dr. Th. Bartoškem, komunistickou poslankyni A. Hodinovou, dr. Kassowitzem ing. Kohnem, F. Weissem a jinými mu blízkými memorandum s plačtivou výzvou k veřejnosti, aby lidé měkkých srdcí ke komunistům a tvrdých k republice podepisovali memorandum presidentu republiky o nové, širší amnestii.

„Nástupem trestu,“ běduje se v memorandu p. presidentovi, „případně peněžitými pokutami, ztrácejí existence a jejich rodiny, rodiče atd. jsou vrženy do bídy. Trestem je pak postiženo nejen 5000 odsouzených, ale i tisíce žen, dětí a ostatních příbuzných.“ Není to hrůza? A to se při tom nepostupuje u nás jako v sovětském Rusku, kde pro „provinění“ hlavy rodiny byli a jsou stříleni a vězněni všichni členové rodiny, kde za přestupek muže je trestána i žena, kde za syna odpovídají i rodiče!

Patrně naši komunisté, kteří se dopouštějí trestných činů proti republice, nevědí, že dopadne-li na ně přísnost zákona, musí nésti sami důsledky svých činů. Ale ovšem, u nás by neměli býti stíháni komunisté podle právnické moudrosti svých obhájců, dr. Bartoška, Kassowitze a jiných, poněvadž jejich boj proti republice je vlastně bojem proti — fašismu, jak se praví v konrádovském vyzvání. Je to přirozené a logické: nechce-li i republika býti sovětskou, pak je rozhodně fašistickou, jako je fašistické vše, co nechce býti mezinárodní a bolševické!

A tak do republiky ve jménu protifašistického boje!

„Mimo to — praví se také v memorandu — ztratila velká část těchto případů politickým vývojem vnitřní i zahraniční situace svou trestní skutkovou podstatu. Náleží sem na př. projevy sympatií se Sovětským svazem, pro Rudou armádu atd.. které dnes již nemohou býti trestnými, kdy se Sovětský svaz stal jedním z pilířů čs. zahraniční politiky. Zde by amnestie jen jasně vyslovila to, co již bylo uznáno i na úředních místech."

Jinak v sovětském Rusku, jinak u nás.

To se povedlo. Volati „Ať žije sovětské Rusko!“ a rozvraceti republiku, jásati „Ať žije rudá armáda!“ a sabotovati půjčku obrany státu, naváděti letáky vojáky i brance, aby zrazovali stát a štváti proti důstojníkům, kteří netrpí komunistické agitace v kasárnách — v těch případech by amnestie jen jasně vyslovila to, co bylo uznáno i na úředních místech?

Rudí holoubkové, to jste přece jen na omylu. Se Sověty jde dnes Rumunsko, jdou státy baltické a jiné, ale podívejte se tam, jak tam dovedou zatočit s komunisty, odváží-li se prstem hnouti proti bezpečnosti státní.

Nedávno byl v Praze jeden vysoký sovět. hodnostář? „Jakže? Oslabovat armádu a brannost národa? Podrývat autoritu úřadů? Mařit opatření k zabezpečení pořádku ve státě? To se netrpí v sovětském Rusku ani starým, zasloužilým jinak členům komunistické strany!“ Ano, tak se dívají sovětští činitelé na každou činnost, která je namířena proti státu.

V zájmu lidskosti a pokroku...

„Má-li amnestie splnit svůj účel,“ volá memorandum „Solidarity“, „musí se vztahovati na všecky politické delikty v boji proti fašismu a na všechny delikty, spáchané pod tlakem hospodářské nouze“ — tedy patrně na všechny násilnosti komunistických úderníků, rozbíjejících schůze Národního sjednocení a snad také na všechny krádeže a loupeže, dopusti-li se jich ovšem komunista.

A hlavně: provedení amnestie mělo by býti svěřeno zvoleným zástupcům lidu, patrně komunistickým a henleinovským poslancům.

K memorandu připojen je seznam 1000 osob, které nebyly amnestovány. Chvála bohu, není v něm mnoho jmen českých, za to je v něm naprostá převaha jmen maďarských a německých. Co je národní, je fašistické. A to se pak velmi lehko bojuje proti „fašismu“ Maďarům a Němcům, to se snadno přidá boji proti republice punc ideové služby marxismu.

A ovšem: „Prosíme Vás, pane presidente, abyste dal svobodu tisícům uvězněným a politicky pronásledovaným. Prosíme Vás, o to v zájmu lidskosti a pokroku.“ Jakž by ne? V zájmu kominternu pracovati proti republice, v zájmu lidskosti a pokroku žádati pak amnestii.

Opravdu, více hrdosti a statečnosti by neškodilo skuhrajícím našim komunistům, kteří sice rádi hrozí zaťatými pěstmi, ale jinak dávají přednost barcelonským sklepům, pianům a prosebným peticím!