Josef Ambrož.
Nepomyslil jsem si, když jsem rukopis předeslané statě zasílal redakci tohoto časopisu, že tak brzy se rozloučím s mladým přítelem, pisatelem té statě.
Ještě před nedávnem psal o svých krásných nadějích a těšil se, že vlastní pílí, energií a intelligencí dodělal se krásného postavení.
A tu pojednou došel — jako blesk z čista jasna — telegram jeho bratra Vojtěcha, usedlého v Baku na Kaspickém moři, že sympatický ten hoch skončil svůj život rukou vrahů...
Josef Ambrož, syn plzeňského řídícího učitele p. Vojt. Ambrože, byl od 1. ledna letošního roku prvním pomocníkem (náměstkem) ředitele naftové společnosti „Šichovo“ v Bibi Ejbatě, jižně od Baku na Kaspickém moři. V místě tom získal si svojí horlivostí a dovedností, kterou povznesl závod, před tím co do výnosnosti pokleslý, k nebývalému úspěchu, úplné spokonosti svých zaměstnavatelů.
Bylo mu teprve 29 roků. Ve čtvrtek dne 15. listopadu byl mladý tento úředník statného mužného zjevu, ba možno říci: krasavec, nalezen na bibiejbatské silnici proti „Naftalanské společnosti" zavražděn neznámými zlosyny.
Teprve nyní zvěděl jsem ze soukromého dopisu, že dle všeho stal se obětí fanatických revolucionářů.
Několik dnů před jeho smrtí bylo totiž nalezeno v závodě jím spravovaném skladiště pum. Přišli kozáci provésti domovní prohlídku a Josef Ambrož dle povinnosti své byl při této příležitosti důstojníkovi průvodcem.
O existenci oněch nástrojů revolučních nástrah arci neměl sám ani ponětí; což bylo snadno prokázáno a Josef Ambrož zůstal úřady neobtěžován.
To snad vedlo revolučníky k domněnce, že přispěl k vyzrazení toho hnízda spiknutí a dne 15. listopadu, když jel z divadla do svého bytu při závodu, byl kočár jeho několika neznámými lidmi napaden, a on v okamžiku, kdy chtěl vyskočiti, do zad střelen — sklesl okamžitě mrtev na silnici.
Kočí s koňmi ujel domů a vrahové uprchli. Případ ten jest arci předmětem soudního vyšetřování, bližších zpráv se mi však dosud nedostalo.
Dne 19. listopadu byl zavražděný za účastenství četné kolonie bakinských Čechů, ruských, armenských a tatarských přátel a ctitelů svých pohřben. Za rakví kráčel bratr jeho Vojtěch Ambrož, prokurista filiálky kyjevského velkoobchodu firmy J. Jindříšek (krajan), se svojí rodinou, dále sl. Růžena Grubrova z Plzně, která tou dobou dlí v Baku jako host rodiny této.
Pan Josef Ambrož žil již 8 roků v naftové krajině bakinské. Původně byl zaměstnán v Baku, po té v blízkých Balachanech a — jak již zmíněno — od počátku letošního roku v Bibi Ejbatě. Mimo to vykonal delší cesty po střední Asii, zejména do Taškentu a Samarkandu a výše popsanou zlatokopeckou výpravu.
Nyní zbývá na pobřeží pouze zmíněný p. Vojtěch Ambrož, který se oženil s půvabnou Češkou v Baku usedlou. Pan Vojt. Ambrož to byl, jenž při nedávných velkých řežích armensko-tatarských v Baku pomohl našemu mistru Jaroslavu Kociánovi zachrániti sebe i své drahocenné nástroje. Že zavražděný Josef Ambrož byl mužem velmi intelligentním, o tom svědčí nejlépe předeslaná jeho stať.
témata článku:
Diskuze k článku „Proč ruští revolucionáři zákeřně zavraždili českého cestovatele Josefa Ambrože“