Proč se na lyžích stává tolik úrazů? Důvody jsou stejné, jako v roce 1933!

Pád na lyžích.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O těch lyžařských úrazech!

Proč je tolik polámaných lyží, rozbitých kolen a boulí na hlavě

Často slyšíte tvrditi, že hory jsou nebezpečné. Ty doby, kdy hory budily děs, dávno minuly a přece nelze upříti, že na každého, kdo do hor po prvé přijde, působí hory děsnou a hustou temnotou strží a žlebů s nesmírnými srázy tísnivým dojmem, připomínající každému možné nebezpečí takto předem. Hory však samy o sobě nejsou zrádné a klamné. —

Ti, kteří do hor zpravidla chodí sami, nebojí se nebezpečí a to proto, poněvadž jim hory byly a jsou Školou nejen odvahy, klidu, rozvahy, trpělivosti, vytrvalosti, ale hlavně opatrnosti. A této opatrnosti je dvojnásob potřeba v zimě při lyžování v horách. Lyžování jako sport není o nic nebezpečnější každého druhého sportu, ať již je to bruslení, kopaná, hockey atd.

Jak se tedy dá odůvodniti a vysvětliti velký počet úrazů a poranění z minulé neděle? — Především je to neopatrnost lyžařů, i těch, kteří jsou dobrými jezdci, pak těch, kteří na louce před útulnou oslňuji dámský svět různými uměleckými kousky, ale ve skutečnosti neumějí pořádně na lyžích chodit a v terénu jsou úplně nemožní, dále jsou to nováčci, kteří, ačkoli mají lyže po prvé na nohou, chtějí ihned oslniti a vydávají se na horské tury, ze kterých se vracejí víc mrtví než živí. Největší počet úrazů vyskytuje se u tak zvaných parádních lyžařů a lyžařek trochu již starších, kteří chtějí také lyžovati jen proto, že je to moderní.

Je trestuhodné a vymstí se to i tomu nejlepšímu lyžaři, sjíždí-li se svahu jemu neznámému velikou rychlostí. V takových případech vzniká největší počet úrazů. Takový lyžař zpravidla neovládne pak lyže a vyskytnuvší se překážka, neb zorané pole dokoná již další. Na nováčcích mstí se zpravidla neposlušnost. Tito proti zákazu jezdí tam, kde jim to není dovoleno, a nikdy tak, jak jim to ukáže cvičitel, nýbrž jak sami za vhodné uznají.

O těch, kteří jedou do hor na vlastní pěst po prvé s lyžemi a celou lyžařskou výzbrojí, nesoucí ještě pečeť vánočního dárku, ani nemluvím. Rovněž ti, kteří pro objemné bříško nevidí si na špičky bot, měli by si rozmysliti pouštěti se do sjezdů po stráních a serpentinách našich hor.

Neboť všichni svými úrazy zastrašují spousty mladých lyžařů a nejvíce jejich rodičů, kteří pak si tvoří vlastní úsudek o lyžování, jenž je asi takový:

»Můj Bože, hochu, ty chceš lyžovat? Vždyť je to akrobatika! Co tě to jenom napadlo?«

A jiný: »Co, lyžovat? Nic! Já žebráka živit nebudu!« A takové chvalozpěvy na lyžařství můžeme slyšeti od každého druhého táty a mámy.

Bylo by záhodno, aby každý začátečník byl zapsán v nějakém lyžařském klubu neb odboru, kde se mu dostane patřičných rad a pokynů a případně i výcviku.

Rád bych, a jistě by to bylo zajímavé, kdyby všichni ti, kteří byli svědky takových různých úrazů při lyžařských turách, nám sdělili, jak se asi takový úraz stal a čím byl zaviněn. Dle mého úsudku 90 proc. jistě bylo by to zaviněno nedbalostí výstroje a 99.99 proc. neopatrností. Jsem zvědav, mám-li pravdu.