První aerodynamické automobily aneb Tatra 77 nebyla první

Moderní uzavřené automobily

Když se před třemi léty objevil na berlínské automobilní výstavě Rumplerův automobil s uzavřenou karoserií a s bizarními tvary, vzbudil mnohou kritiku v odborných kruzích i u konsumentů a zdálo se, že se neudrží.

Zákazníci pohlíželi na nový automobil jako na věc, vytvořenou podle mody, a odborná kritika, která sice uznávala správnost teorie, neshledávala dobu vhodnou pro podobný pokus.

A přece jméno Rumplerovo a zkoušky s novým vozem podávaly záruku, že šlo o dobrou věc. Ale zásada nového tvaru uzavřeného automobilu byla naznačena, a po dvouleté přestávce vidíme všade, jak se tento princip šíří, takže je nedaleká doba, která bude značiti úplnou změnu dnešního tvaru.

Každá konstrukce je vyvolána ideou vytvořiti něco nového na podkladě dosavadních zkušeností, a většina konstruktérů drží se dnes úzkostlivě základního principu, třebaže by bylo možno tento základ pro novou konstrukci vhodněji vytvořiti.

Trvalo to na př. velmi dlouho, než konstruktéři parních strojů opustili zastaralé prvky stavby strojů a přizpůsobili parní stroj moderní výrobě automobilní. Jak dlouho trvalo, než konstruktér motocyklu opustil bicyklový rám!

První automobily podobaly se drožkám, a není tomu tak dávno, co se vytváří karoserie otevřeného automobilu samostatnějším, od ostatních vozidel odlišnějším způsobem. Totéž platí o zavřených vozech. Kdo bedlivěji sleduje stavbu karoserií uzavřených automobilů, cítí, že dnešní tvar je nejen málo vkusný, ale hřeší nejtěžším způsobem proti základním pravidlům aerodynamiky.

Dnešní limousiny jsou většinou vysoké, nevzhledné bedny, resonující pod otřesy ozubených kol v zadním mostu a vířící prach na silnici strašným způsobem. Je třeba říci, že zavřený automobil je vozem budoucnosti, a také dnes všechna lepší klientela kupuje většinou zavřené vozy.

Otevřený vůz obyčejného typu nehodí se pro dlouhé cesty a vlastně ani na sport. Dnešní generace žádá vkusný zavřený automobil na cesty a na jízdu městem; pro sportovní účely kupují se sportovní otevřené vozy, vynikající rychlostí.

Podkladem pro novou konstrukci zavřeného automobilu jsou poznatky aerodynamiky, zejména zkoušky s tělesy o nejmenším odporu vzduchu, provedené německým profesorem Junkersem v Dessavě. Ten seznal, že nejmenší odpor z daných těles nemá těleso nejmenšího vystaveného profilu, ale že to záleží na jeho tvaru. Nejvýhodnější je tvar kapky vody, padající ve vzduchu.

Zajímavé je poznání, že toto těleso nejmenšího odporu nemá vpředu ostrou špici, nýbrž je tupě zakulaceno, přechází v ⅓ své délky do největší šířky a zmenšuje svůj profil podle souvislé křivky dozadu, vybíhajíc zde v ostrý hrot.

Na obrázku je viděti, že poměrně veliké těleso tvaru kapky o největším průřezu a má při pohybu ve vzduchu týž čelní odpor, jako plně vyznačená deska plechová b.

Uvedené myšlenky uchopili se Rumpler a Jaray, známí konstruktéři v letectví, a použili těchto a i svých poznatků v automobilismu. Až dosud převládaly a převládají tvary, aerodynamicky velmi špatné, ba právě obrácené; za špičatým chladičem rozšiřuje se obrys a vede k nejširšímu dílu vzadu, kde jsou sedadla.

Následkem toho naše otevřené vozy a limousiny práší na silnici velmi mnoho. Za zadní stěnou vozu tvoří se dutina vzdušní o menším tlaku, vzduch se tam hrne, unáší s sebou prach, nastává víření.

Bohužel jedné z hlavních příčin prášení, odssávání prachu pneumatikami, se věnuje také málo pozornosti. Otevřený vůz, vytvořený podle zásad nejmenšího odporu vzduchu, chová se na silnici mnohem lépe. Blatníky neruší svým tvarem jednotlivé vrstvy a celkový tvar vozu působí jen malé víření.

Nejtěžším úkolem je, srovnati požadavky teorie s výrobou a vkusným tvarem. Většina technických estetiků shoduje se v tom, že technické bezvadné řešení bývá také nejvkusnějším, ale zde to přece jen neplatí, neboť jakmile nějaký stroj nebo jiný výtvor jest určen osobnímu používání, rozhoduje také účelnost a pohodlnost obsluhy.

Nestačí vytvořiti formu, není-li vyřešena výroba. To je viděti na mnohých pokusech velkých továren, které nejen že nebudí důvěry technika, ale nejsou ani obchodně oblíbeny, jako na př. vůz továrny »Apollo«, jehož kapkový tvar nenašel odezvy kupujících.

Jak nezvyklý je pohled na zavřený vůz poněkud aerodynamicky řešený, ukazuje obrázek., v němž je t. zv. »velrybí typ« továrny »Dixi« v Německu.

Kola jsou částečně zakryta, přední svítilny a chladič zapuštěn, prostor pro cestující podobá se pancéřové věži. Vůz je dosti vysoký. Bohužel vyřešiti uzavřený vůz na menší výši, dovede jen málo továren. Při tom si kupující stále stěžují, že při přejetí větších rigolů značnější rychlostí jsou vyhozeni do výše a narazí hlavou na strop.

Rumpler řešil, jak známo, svůj zavřený vůz tím, že dal motor s chladičem dozadu a cestující do středu a předku vozu, čímž si usnadnil tvar vozu a lépe využil místa. Francie, země automobilismu, počíná si v poslední době německých námětů všímati; již před dvěma léty postavil Farman zavřený vůz podle uvedených zásad a nyní se věc začíná ujímati.

Francouzské vozy jsou méně výstředních tvarů; principů aerodynamiky není plně použito. Při loňské soutěži »Grand Prix de Tourisme« o cenu cestovních vozů objevilo se několik uzavřených těžkých a rychlých vozů s krytou karoserií podle novějších směrů.

Jednu z nich vidíme na obázku. Spodek chassis je pečlivě zakryt, záložní kola s pneumatikami jsou skryta v prodloužené části vozu vzadu. Zadní blatníky jsou však starého typu; přední jsou nového tvaru a při řízení natáčejí se i s koly. Svršek karoserie blíží se poněkud tvaru nejmenšiho odporu. Tyto vozy ukázaly dostatečnou rychlost a potvrdily domněnky o výhodnosti nových tvarů.