První závody automobilů z roku 1893, kde elektromobily soupeřily s auty se spalovacími motory a párou

Z dětství automobilu

Na sklonku roku 1893 vypsal »Petit Journal« mezinárodní závody povozu bez koní, jakéhokoliv motoru, tvaru, o libovolném počtu sedadel; byla žádána nejmenší rychlost 12,5 km za hodinu.

Soutěž způsobila velký zájem: přihlásilo se přes sto povozů, ale jen pětina byla připuštěna k závodům.

Je to zajisté slušný počet, pomníme-li obtíží, s jakými je zápasiti při sestrojování takového vozu, pochvaluje si tehdejší tisk.

K závodům sjela se řada povozů, která ukazuje, jak to vypadalo, než přijel první automobil. Tehdy se uvažovalo o povozech, které by byly hnány elektřinou, nashromážděnou v akumulátorech; jiní myslili na povoz, který by byl hnán stlačeným vzduchem. Velká část konstruktéru užívala k pohonu parního stroje, ať již byl vytápěn petrolejem nebo koksem.

První cenu dostal petrolejový vůz Panhard a Levassor pro dvě a čtyři osoby. Zasloužil se o to motor, jehož konstruktérem byl Daimler; vůz měl tři rychlosti, 6, 12 a 18 km. Také vůz firmy Les fils de Peugeot Frércs měl Daimlerův motor o 2 HP.

— Vozy, které měly výbušné motory, to vyhrály. Parní stroje, parovozy, parní omnibusy se musily spokojili s cenami pro útěchu. Daimlerův motor zvítězil; vedle něho — na voze Rogers — byl motor Benzův.

Daimler i Benz, kteří v Německu se nesetkali s pochopením, zvítězili ve Francii.

Soutěž tato ukázala. že budoucnost patří vozům s výbušným motorem. Čili jak poznamenal současník:

»Nejlépe se hodí pro hnaní povozu na cestách motor petrolejový. a to hlavně pro svoji lehkost, bezpečnost a spořivost a pro snadné obsluhování, jež může i každý neznalec po krátkém učení zastávali. Stroje tyto se denně skoro zdokonalují, a není snad daleko ten čas. kdy i u nás se objeví výletní vozy, hnané strojem, jenž je nejen povolán činiti nebezpečnou konkurenci koňům, ale předčí je daleku vytrvalostí, poslušností, láci a bezpečností.«

Tato předpověď se plně vyplnila.