Původní pohádky od Boženy Němcové: žádný šťastný konec, ale krvavý masakr!

Koza s kůzlaty.
Autor: V. Trofimov
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

O neposlušných kozlatech.

Byla jedna koza, a ta koza měla čtyři kozlátka. Jedenkráte trefilo se, že musela sama někam odejít, snad na pastvu, i shromáždila kozlátka okolo sebe a povídala: »Já musím, milé děti, někam odejít, a nechám vás tu na chvíli samotné. Vrátka zandám; ale to vám povídám: nikomu neotvírejte, dokud můj hlas neuslyšíte!«

Kozlátka přislíbila poslušenství, matka zandala pevné vrátka a s pokojem odešla.

Netrvalo to dlouho, přijde liška a začne volat: »Kozlátka, má děťátka, otevřte vaše vrátka, nesu vám plné kozičky mlíčka!“

Kozlátka poslouchala, poslouchala, ale potom odpověděla: »Neotevřeme, to není naší maminky hlas, naše maminka má tenký hlásek.«

Liška se ale tím odbyt nedala. Za chvilku přišla zase a volala tenčím hlasem: »Kozlátka, má děťátka, otevřte vaše vrátka, nesu vám plné kozičky mlíčka!“

Kozlátka poslouchala, poslouchala, ale potom odpověděla: »I neotevřeme, to není naší maminky hlas, naše maminka má ještě tenčí hlásek.«

Liška poodešla, ale za chvilku volala zase hlasem, co mohla nejtenčím: »Kozlátka, má děťátka, otevřte vaše vrátka, nesu vám plné kozičky mléčka.«

Kozlátka poslouchala, ale nemohla tenkráte hlas matčin rozeznat. Jedno řeklo: »Je to hlas naší maminky;« druhé: »Není;« třetí řeklo: »Otevřeme;« čtvrté: »Neotevřeme.«

I nemohla se nikterak shodnout, co by měla dělat, až to přišlo posléz k pranici. Začala se notně trkat a v samé horlivosti vyrazila vrátka.

Tu liška mezi ně vběhla a všechny čtyry roztrhala.