Rada z dávných časů: vlastní peněženka děti naučí chápat hodnotu peněz

Děti při hře.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Uč dítky šetrnosti.

Tříletý František dostal od kmotřičky dvouhaléř. Běží k mamince a ukazuje ho. Matka mu praví: »Ale neztrať ho! To je peníz. Za peníze kupujeme si šaty, vozík, bič, jídlo a jablka.«

To vše má František rád a váží si penízku, protože jest možno za něj věci, jež mají pro něj tak neobyčejnou cenu, si koupiti.

To jest první stupeň výchovy k šetrnosti — František rozeznává peníze od obyčejných věcí a poznává jejich cenu. Aby František peněz neztratil, pravila mu maminka: »Schovám je a vrátim ti je, až budeš větší.«

Kdykoliv František od kmotřičky neb od někoho jiného nějaký peníz dostal, donesl si ho hned schovat k mamince.

Když povyrostl, chodil do školy a začínal už počítati, přinesla mu matka jednou z města peněženku. František si do ní vlastnoručně uložil své peníze, které měl dosud schované u matky. Přepočítal si je, dvouhaléře si vyměnil za desetihaléře a peněženku sám si uschoval v matčině skříni. Jak byl rád, že má své peníze.

Za pěknou školní zprávu, za pilnost a mravné chování dávali mu rodiče čas od času nějaký peníz odměnou. Vždyť to dávají svému dítěti. A odměna taková má dvojnásobnou cenu — jednak je pobídkou pro hocha, aby tím horlivěji v dobrém prospíval, jednak se František učí peníze získávat i.

Ze svých úspor kupoval si školní potřeby a na matčinu radu věnoval někdy potřebnému žebrákovi almužnu nebo nějaký příspěvek k nějakému šlechetnému účelu, aby, jak matka říkala, »srdce jeho k penězům nepřirostlo« a nenaučil se lakomství. Ovšem nikdy úspor svých nevyčerpal úplně.

František od maličkosti hospodařil samostatně, k penězům svým měl stále otevřenou cestu, ale matka bedlivě ho sledovala a přesně věděla, jak jich získal nebo vydal, jak jich přibylo neb ubylo, a dbala, aby snad nerozmnožoval jich způsobem nepoctivým nebo neutrácel jich marnotratně.

Když byl František větší, upozorňovala ho časem na obtíže, s nimiž získání peněz je spojeno a se zvláštní zálibou dávala si od něho předčítati z biblické dějepravy výstražný příběh o marnotratném synu.

Poněvadž František měl již větší úspory, poslala ho uložit si je do spořitelny, aby »doma mrtvě neležely«. I spořitelní knížku uschoval si v matčině skříni a sám si ji pod matčiným dohledem spravoval.

Tak od malička učil se vládnou ti penězi, a následek toho byl, že potom nikdy v životě nedal se ovládati jimi. Dovedl jiti zlatým středocestím — byl šetrný, ale nikoliv lakomý.

Lidé, kteří se velikému umění »vládnouli penězi« od mladosti nenaučili, upadají vždycky do výstředností, a to buď si peněz vůbec neváží a jakoby si už byli zvykli bez nich žiti, utratí hned vše, co vydělají nebo dostanou — ti upadají do nešetrnosti a bídy, ale druzí, kteří peněz nikdy dříve neměli, přilnou k nim zase náruživě, hromadí je a snaží se všemožným způsobem jich získali, jakoby dohoniti chtěli, co v mládí obmeškali — upadají do lakomství.

Bylo by tedy zcela pochybno žádných peněz vůbec dítkám nedávati a nesvěřovati. A aby jejich vůle lépe utužována byla, lepší jsou pro děti peněženky, jež si mohou libovolně otevírali, nežli schránky, kterých otevříti a do nich nahlédnouti nemohou, v nichž vhozený peníz zmizí »jako když ho do vody hodí« a které nutno potom buď vůbec rozbiti nebo donésti odemknout spořitelně.

Z Františka je dnes velmi zámožný muž, protože s penězi vyrostl, a peníze rostly a vyrostly s ním, poznal brzy jejich cenu, naučil se je vydělávati, udržeti si je a jimi hospodařiti.