Recept na zvýšení porodnosti: státní podpora sňatků starších žen

Ženitba v době válečné.

Ve »Voss. Ztg.« píše dr. Vaerting úvahu o o dorostu a stáří v době ženitby.

Praví mezi jiným: Nový občanský zákonník určil pro Prusko hranici vdavek pro dívky 16 let a pro muže 21 let. Nedávno však byla poskytnuta i v tomto směru úleva, i dívky pod 16 let mohou se vdávati, ježto netřeba, aby žádaly za povoleni k sňatku u ministerstva, ale mohou se obrátiti přímo na příslušný soud.

Tyto úlevy mají pomáhati k tomu, by podporoval se vzrůst populace a chuť k ženění. Je však otázka, zdali se toho úmyslu skutečně docílí.

Dle nynějšího stavu rasově biologického bádání nutno však nejen odpověděti na onu otázku záporně, ale výnos ten docílí opaku toho, proč byl vydán, neposlouží k rozmnožení obyvatelstva, ale bude míti škodlivý vliv.

Tím, že je usnadněn sňatek dívkám mladším 16 let, rozmnoží se počet žen vdavek schopných, ovšem dle zákona. Tento počet žen byl beztak však již dost velký proti počtu ženitby schopných mužů, který válkou se zmenšil. Rozmnožování obyvatelstva je založeno hlavně na manželství. Záleží tudíž po válce především na tom, aby počet sňatků byl co možno velký.

Čeho však potřebujeme, aby se vyrovnal úbytek obyvatelstva po válce, je zvýšení počtu ženitby schopných mužů, nikoli však rozmnožení počtu vdavek chtivých žen, kterých je již beztak víc než dost. Aby se toho cíle dosáhlo, měl by býti výnos vlastně opačný: mělo by býti všemi prostředky usnadňováno a podporováno, aby muži záhy se ženili.

Osud Francie po válkách napoleonských poskytuje v tom směru poučení rasově biologické, jehož nelze bezstarostně přehlížeti. Před velkými válkami Napoleonovými byla Francie jednou z nejlidnatějších zemí. Od té doby však počet jejího obyvatelstva proti jiným zemím zvolna klesal.

Napoleon byl první, který pokusil se určiti stáří k ženitbě tím způsobem, že rozdíl stáří byl 6 let ve prospěch mužův. Tento rozdíl ve stáří v manželství vede však přímo k zmenšení plodnosti.

Jaeckel vyslovil větu: Čím větší je rozdíl stáří ve prospěch mužův mezi manžely, tím větší je nebezpečí, že bude ubývali porodů a tudíž populace se zmenšovali.

V Německu dle nového zákona je muži dovoleno ženili se teprve ve věku 21 let, tedy o 4 roky později než dříve a rozdíl stáří ve prospěch mužův určen 5 let, a to teprve od r. 1900. A od té doby lze i v Německu pozorovati, že počet porodů značně ubývá.

Budou-li ženy novým výnosem povzbuzovány, aby se vdávaly ještě dříve než dosud, a bude-li hranice ženitby mužů ponechána na hranici od r. 1900, to jest ve stáří 21 leta, bude rozdíl věku manželů ještě větší ve prospěch mužův.

Avšak to je právě velmi účinný prostředek, aby se podporoval úbytek porodů. Neboť dle nového bádání je zjištěno, že plodnost v manželství je největší, jestliže žena je o několik roků starší než muž, nikoli naopak.

Krajský statistik v Charlottenburku Jaeakel praví: Lze dle zkoumání Klaerova považovali za jisté, že plodnost v manželství je nejpřirozenější, při rozdílu stáří několika let ve prospěch ženy, t. j. jestliže žena je o několik let starší než muž a jestliže nerodí ve věku příliš mladém.

Vývody Kiaerovy jsou shrnuty v tento úsudek: »Nejmenší počet bezdětných manželství není při rozdílu věku 0—5 let ve prospěch muže, ale při rozdílu asi 5 let ve prospěch ženy, to jest, kde je muž asi o 5 let mladší nežli žena.«

Manželství, kde je žena o málo starší než muž, mají dle těchto zkoumání také velkou přednost, že děti jsou silnější a nadanější.

Pokud se týče mladých matek, zjistilo se, že čím mladší je rodička, tím větší je počet potratů, dětí mrtvě narozených a úmrtnost kojenců. Od mladých matek nelze naprosto očekávali přírůstek obyvatelstva. Také lze od starších prvních rodiček očekávali, více chlapců.

V mnohých otázkách rassové biologie, názory jsou různé. V jednom směru však názory se shodují a to v tom, že předčasně sňatky žen nutno nejostřeji odsoudili.