Rok 1880: Rodinná tragédie na výletu do Švýcarských Alp

Neštěstí v Alpách.

Angličan Hawlhorn, který cestuje s rodinou svojí po Evropě, navštívil před čtrnácti dny horskou osadu Beckenried, kdež ubytoval se v hostinci „u měsíce“.

Dne 18. t. m. vydal se s 10letým hošíkem svým na výlet do Seelisbergu, od Beckenriedu dvě hodiny vzdáleného, kamž vede sice strmá, však velmi dobrá a bezpečná cesta. Na zpáteční cestě chtěl si Hawlhorn, obávaje se blížící se bouře, nadejití, i nastoupil, ačkoli byl z více stran varován, odvážnou pouť po nebezpečná, srázné stezičce poboční.

Hawlhorn kráčel napřed a chlapec za ním. Pojednou spatřil hoch otce svého, kterak po strmém svahu letí dolů. Dech se mu zatajil, v okamžiku tom však uslyšel otce volatí, aby šel nazpět a svolal lidi ku pomoci.

Hawlhorn zachytili se totiž, káceje se do propasti, za keř a visel mezi nebem a zemi. Keř však povolil a ubožák Hawlhorn sletěl do nedozírné, vyčnívajícími skaliskami téměř poseté hlubiny. Ubohé dítě, které nevědělo si v hrozné situaci ani rady a pomoci, zůstalo po celou noc na nebezpečném místě.

Teprvé z rána vydalo se na cestu do blízké vsi Emetten, kdež nebožátko po anglicku prosilo každého, koho potkalo, aby poskytl pomoci. Nikdo však hořekujícímu dítěti nerozuměl. Chlapec běžel na to všecek zoufalý do Beckenriedu, kdež polomrtvé matce vypravoval, co se bylo událo.

Celá osada vydala se na cestu k zachránění Hawlhorna. Na smrt unavený hoch musil jíti s výpravou, aby naznačil místo, kde neštěstí se událo. Teprvé o sedmé hodině nalezena byla strašlivě zohavena mrtvola Hawlhornova. Hoch, spatřiv nešťastného otce, klesl bez vědomí k zemi.

Hořekování nešťastné manželky Hawlhornovy, která vrátí se bez otce k ostatním dítkám do vlasti, nelze popsati.