Rok 1883: Podivný boj misionářů za rodinu, který přinesl jen chaos a rodinné nesváry

Missionáři na venkově a následky jejich kazatelské činnosti.

Píše se nám: Před několika lety přišli do Telecího, osady to většinou evangelické, missionáři, kteří spůsobili mezi okolním obyvatelstvem pravou sensaci.

Pořádali kázání pro mládence a panny, pro muže a ženy atd. Poněvadž v osadě jsou dosti četná smíšená manželství, obrátili missionáři veškeren svůj talent řečnický hlavně k tomu, aby dokázali, jaký hřích jest to smíšené manželství a že žena, která v takovém manželství žije, má hleděti muže nekatolíka obrátiti k víře jediné samospasitelné, jinak že i s ním peklu propadá.

Tak se přihodilo na př., že jistá žena přišedší z kázání missionářského, hned pustila se do muže a prohlásila, že s ním žiti nebude a podobně.

Muž pátral, co toho příčinou a přišed na pravý kloub věci, ženě hlavu napravil a po dobrém vymluvil jí podobné nesmysly, tak že žijí podnes v nejlepší shodě.

Letos o svátcích velkonočních poctili missionáři opětně Telecí svou návštěvou. Měli obvyklá kázání a prohlásili hned z počátku, že byli panem farářem proto povoláni, aby ovce jeho zatvrzelé a hříšné na pravou cestu přivedli. Kázání trvala od Bílé soboty až do neděle po svátcích.

Nejprve bylo kázání všeobecné a potom pro každé pohlaví zvlášť. Ženy dostávaly různá naučení pro život praktický, avšak tak naivní, že styděly se před rozumnými lidmi s nimi se pochlubiti. V neděli po svátcích bylo kázání na rozloučenou i postaven na památku missií před kostelem kříž.

Než missionáři odešli, dostal p. farář dovolení, aby čtrnácte dní rozdával ještě odpustky, které prý budou tak platné, jako od missionářů. Missie vyplatily se sv. otcům při chudobě zdejšího obyvatelstva dosti dobře. Zjištěno jest, že mnozí občané až i 5 zl. na oféru dávali, ačkoli doma louskali brambory na loupačku.

Nedlouho po odjezdu missionářů přiběhli dva ministranti do kostela a celí vyděšeni vypravovali, že u jedné chalupy viděli jakési dítě, jež mělo bílé šaty, přistřižené vlasy a okolo hlavy zář. Ihned dostalo se jim vysvětlení, že to byl anděl strážce!

Zpráva roznesla se po obci a mnozí před chalupou, u níž prý anděl stál, smekali. Když pověst, zejmena mezi mládeží, se šířila, zakročil proti tomu pan řídící učitel, upozorniv na neblahé následky podobných výmyslův.

Dověděv se o tom pan farář, vytýkal to panu učiteli slovy: „Není dobře vyvraceti dětem takovéto věci, kterými se v nich utvrzuje víra!“ Událost tato velmi případně iIlustruje ovoce missionářské činnosti.