Rok 1888: Nevážně o lásce: jak chutná první polibek nebo která pusa je nejcennější?

Schönthan vypisuje rozmluvu, kterou měly tři mladé dívky o účinku prvního polibku.

„Mně bylo,“ řekla první, „jakoby mými nervy projel proud elektrický a jakoby nesčíslné droboučké lodičky s andílky každou žilkou mého těla projížděly — kolem mne nebylo nic než záře duhová.“

„Já zase,“ šeptala druhá, „slyšela jsem hudbu rajských sfér, vdechovala jsem omamující vůni a byla bych si ráda zavýskla; ale ústa mi byla zavřena a vrozená ženská rozvaha zapovídala mi rušili velebnost krásné chvíle.“

„A já,“ jásala třetí, „já jsem měla pocit, jakoby mi někdo kartáčem přejel přese rty. Jen dále! chtěla jsem zvolat: Jen dále, klobouk ještě není uhlazen! — ale nedostala jsem se ani k tomu . . .“

❃ ❃ ❃

„Který polibek si slečno více ceníte, první nebo poslední?“ ptal se mladík dívky.

„Rozumí se, že poslední, při něm vím, co ztrácím, kdežto při prvním nevím, co jsem získala “

❃ ❃ ❃

Hlasitá hubička a němý polibek jsou jako hrom a blesk.

Hlasitá hubička hlomozí a mlaská, ale neuškodí nikomu, němý polibek přeskočí tiše, ale udeří a zapálí.

❃ ❃ ❃

Kdo pro milenku zemřít nedovede, polibku hoden není.

❃ ❃ ❃

Šťastní manželé vědí, jaká jest rozkoš sázeti písmenku lásky za písmenkou na luzné rtíky mladé hezké družky života. Mladé paničky to také vědí a proto jim někdy napadne z čista jasna zvýšiti o nějaké procento tarif sazby . . .

❃ ❃ ❃

Po dráze jel kdysi starší pán se sličnou dceruškou. Na druhé stanici vstoupil do vozu mladíček a posadil se naproti slečně. Mezi jízdou otevřelo se okno a průvan ovanul mladistvou dámu, že jí neprodleně počalo loupali v hlavě a v zubech.

Švitořivý panáček vydával se ihned za doktora, jenž prý všecko léčí prostředkem sympatetickým, totiž polibky. Pravil: „Nechte se, milá slečno, políbiti a bolest okamžitě pomine; za zkoušku to alespoň stojí.“

„Máte-li, pane doktore, skutečně dar,“ odpověděla slečna, „políbením nemocné uzdravovati, podvoluji se; však s tou jedinou výminkou, že dříve vyléčíte mého drahého otce, který si drahný čas naříká na kuří oka.“

Podniknuta-li operace tato skutečně, historie nevypravuje.

❃ ❃ ❃

Polibek za 1000 zl. Že dlouhá chvíle způsobuje často různé extravagance a choutky i u hostův léčebních, o tom podává nový důkaz příhoda, jež se stala v Karlových Varech v „přátelské síni“.

Hrabě S. seděl s několika známými naproti půvabné blondýnce, baronce B. Mluvilo se o — líbání. Především zabýváno se otázkou, jakou cenu políbení má.

„Sto zlatých,“ mínil hrabě Z.

— „Ah co, za pět set stojí za jistých okolností,“ doložil pan z C.

— „A já bych dal za hubičku nebeské království,“ zvolal nadšeně malíř F.

— „Co vy myslíte, milostivá paní?“ ptal se hrabě S.

— Hraběnka zatřásla rusou hlavinkou a pravila: „Myslím, že by tisíc zlatých za hubinku nebylo mnoho.“

Rychle vyskočil hrabě S. se sedadla a zvolal: „Dejte mně tedy políbení za 1000 zl.“

— „Věnujete-li peníze dobročinnému účelu, s největší radostí,“ odvětila baronka B. Krátká pausa — pak políbila krásná dáma hraběte a přijala od něho 1000 zl. pro Karlovarské chudé.