Rok 1888: Projev k zahájení nového školního roku

Školní vyučování.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Promluva ku mládeži školní na počátku roku školního, kterou učinil říd. uč. Fr. Křička v Kelči.

Myslím sobě, že kdyby bylo dosti místa v naší škole, že by byli všichni rodičové vaši vás ku dnešnímu dni do školy doprovodili.

Pak by u každého z vás stála buď máti buď otec buď teta nebo babička vaše - a všichni ti stáli by za vámi a dívali by se na nás, jakoby líci chtěli: «Hle! páni učitelé, zde přivedli jsme Vám dítě své, odevzdáváme je Vám ku vychování; milujte je, jako my doma dítě své milujeme» !

Ano, drahé dítky, dnešním dnem přijímáme vás všechny pod ochranu svou a slibujeme vám již napřed, že v nás učitelích naleznete upřímné zástupce svých rodičů; vždyť dobře víme, že rodičové vaši odvádějí nám nejdražší svůj poklad ku vychování.

Vypravuje se následující dějinka o jedné Římance Kornelii jménem: Kornelie byla dcera Scipiona Afrikána staršího, paní velmi vzdělaná a přední Římanka. Jedenkráte navštívily ji známé a bohaté paní římské.

Když za návštěvy žádaly tyto paní, by Kornelie ukázala jim své šperky a démanty, tu uvedla Kornelie všechny paní do vedlejšího pokoje, kdež vzavši obadva své syny Tiberia Sempronia Graccha a Gaja Sempronia Graccha za ruce, předvedla je těmto paním, řkouc: «Hleďte, toť nejdražší poklady mé»!

A v skutku již i také starší Řekové považovali dítky zdarné za největší štěstí. Důkazem toho toto vypravování z řeckých dějin:

Zákonodárce a mudřec athénský Solon navštívil kdysi lydského krále Kroesa. Tento ukazoval Solonovi všechny své poklady (byltě Kroesus nejbohatším tehdy králem na světě) a konečně tázal se Solona: «O kom míníš, že jest nejšťastnějším člověkem na světě»?

Doufaltě Kroesus, že Solon řekne: «Ty Kroese»: — Leč Solon, mudřec věhlasný, odvětil: «Nejšťastnějím na světě byl Thelos athénský». — «Aj, proč» ? dotazoval se udiven Kroesus. Po čemž v odvěť dal Solon: «Žiltě Thelos v době, kdy město rodné — Athény — nejvíce zkvétaly. Měl mnoho synů, všichni byli zdární, všichni otce přežili, a konečně zemřel Thelos starcem jsa, v bitvě proti nepříteli, začež vděční Athéňané postavili mu pomník na místě, kde padl.»

— Hle! tedy již pohané dítky hodné za nejlepší dar měli. A co o pohanech pravíme, větší ještě měrou platí o rodičích křesťanských.

Leč, dítky drahé, stavše se dnešním dnem žáky, žákyněmi, rozličné béřete, na se povinnosti. Tyto povinnosti řekl bych že směřují: a) k vám samým, b) k učitelům vaším, c) k milým vašim rodičům, a konečně d) k osobám jiným.

Ad a) Pravím že samy k sobě povinnosti máte. A které jsou povinnosti ty? — Zajisté že za tím účelem do školy chodíte, byste jako Kristus Pán prospívaly věkem i moudrostí před Bohem a před lidmi. A prospěchu u vás lze se nadití jen tehdy, každodenně-li, každého půldne-li do školy přijdete a vynaložíte-li zde veškeren čas, všechny síly jen ku svému vzdělání.

Proto napomínám vás: Nikdo bez důležité příčiny školy nezameškej!» Každý z vás bud ve škole pozoren a řiď se pravidlem školským: «Oči a uši obráceny buďte na učitele!»

Ad b) Druhé povinnosti vaše směřují k pánům učitelům vašim. My učitelé podobně jako rodiče vaši jen dobro vaše máme na umě: těšíme se z toho nemálo, činíte-li pokroky; veškeren život svůj zasvětili jsme jen vám, dítky rozmilé. Proto vděčny buďte svým pánům učitelům a poslušný — a poslušny na slovo; nemohouť vám vždy páni učitelé říci: To čiň proto a proto.»; Tedy kladu vám na srdce, byste hlavně dvé cností jevily ku svým učitelům: vděčnosť a poslušnost, jinak zahanbili by vás v tom pohané.

Slyšte! — Alcibiades byl největší rozpusta v Athénách, koupil prý si velikého a vzácného psa — všechno se divilo; druhého dne usekl témuž psovi ocas, aby Athény se divily; jednou ukázal se na městě v plášti drahoceném, barvy krvečervené—všechno se divilo; druhého pak dne půl již jen nosil pláště, by se všechno divilo.

Když Athéňané vypravili se k válce proti nepříteli, súčastnil se té výpravy také Alcibiades — ale téže noci, než časně z rána vojska athénská vytrhla z města, veškery sochy bůžkův Athénských jsou zohyzděny. Podezření padlo na Alcibiada. Byl tedy Alcibiades — jak jsem pravil — mladík mravů nekalých.

A přece, slyšte, co tentýž muž napsal o svém učiteli Sokratovi: «Slyším-li ho (Sokrata) mluvili, více se ve mně krev zahřívá než v tanci nejdivočejším; slova jeho dojímají mne tak, že mysliti si musím, za nic že by život můj nestál, kdybych žiti neměl vedle slov jeho; slova jeho krotí mě; jemu jsem díkem zavázán, jeho ctíti, milovali musím.»

Ad c) Máte také, milé dítky, povinnosti ku svým milým rodičům. — K tomu váže vás čtvrté Boží přikázaní. Právě dokud do školy chodíte, rodiče vaši největší pro vás nesou oběti; opatřují vás knihami a papírem, šatstvem a obuví, a po celinký ten čas málo jen můžete rodičům svým býti nápomocny. Dokažte tedy, drahé dítky, pilností svou a mravným chováním, že nebudou zmařeny naděje, jež ve vás milí rodiče vaší skládají. Buďte rodičů svých poslušny!

Ad d) Konečně máte také povinností k osobám jiným. Již u starých národů pro mládež důležitou zásada byla: Před šedivou hlavou povstaň.» Tím zejména ku zdvořilosti naproti osobám starším buďte napomety. «Zdvořilost krásná cnosť.»Pozdravte slušně osoby starší, neb tím získáte sobě přátel a škole příznivcův, anať na mnoze škola podle zdvořilosti dítek bývá posuzována.

Dočetl jsem se nedávno této povídky. «Jakoubku, smekni čepičku!» říkávala vdova Novotná, synáčkovi svému, šel-li někdo cizí po vsi. A Jakoubek smekal čepičku a navykl se býti zdvořilým ku každinkému. Ostatní sedláci ve vsi byli velicí nezdvořáci. To nebylo pěkné.

Zdvořilost jest krásná cnosť, nestojí nic a činí nám přátely. Hrubiánů nikdo nemiluje, byť byli i sebe bohatší. Přišel-li nějaký cizí pán do vsi, Jakoubek vždy první a jediný byl, jenž zdvořile pozdravil; ostatní sedláci nesmekli klobouků jako by je měli přilepnuty.

Často se přihodilo, že cizinci na cestu se dotazovali; místo by odpověděli, stáli pak sedláci němě a hloupě zevlujíce druh na druha. Jakoubek však ihned zprávu dával a zaváděl cizince, aby nezbloudili. Za to dostalo se mu povždy poděkování — peníze bráti se styděl.

To líbilo se matce rozumné, a říkávala: Dobře máš; králové a knížata naproti svým poddaným jsou zdvořilí — proč by tak jednati neměli sedláci?» Dospěv Jakoubek 16. roku, pomáhal matce při práci; pro zdvořilost byl všude oblíben. Kdysi — bylo to v neděli — seděl s ostatními chasníky před hospodou u silnice. Tu šel cestou tou starý pán z města procházkou.

Podnapilý sedlák jeden šel mu vstříc, klel a nadával starému cizinci. Tomu se ostatní sedláci z hrdla chechtali — a nikdo neuchránil starého pána před hanou. Spatřiv to Jakoubek, jediný odstrčil opilce a vedl pána do fary, kamž tento jíti si žádal.

Po čtvrť hodině dojely dva kočáry plný pánův a paniček. Sedláci seděli, zevlovali, otvírajíce ústa. Konečné dí kdosi: «Není-li pak to náš milostpán mezi nimi?» tu teprve sedlák po sedláku pekáče s hlav smekali, ač vozy byly již dávno zajely. Tak šli nezdvořáci pomalu ku zámku a viděli onoho starého pána (doprovázel jej . pan farář a Jakoubek) vcházeti do zámku. Starý onen pán byl statkář sám a vracel se právě od vojska, při němž mnohá léta strávil v cizině.

Zdvořilého Jakoubka podržel si pán u sebe, dal mu nový oblek a učinil jej svým komorníkem. Svým pak šlechetným jednáním vydobyl si Jakoubek u nového pána lásky a důvěry tou měrou, že učiněn jest správcem nade všemi statky. A když statkář zemřel odkázal Jakoubkovi peníze a veliký grunt. Jakoubek stal se šťastným a bohatým člověkem, a za vše své štěstí děkoval zdvořilosti.

Všichni vesničané o tom věděli a přidržovali pak dítky své ku zdvořilosti. «Neprospěje-li, tož také neuškodí» — mínili. A vyskytnul-li se mezi chlapci přece nějaký nezdvořák, tu hned dle matky Jakoubkovy jest okřikován. «Jakoubku, smekni čepičku!» A to prospělo. (Dle Zschokka).

«Tak tedy jsem vás, milé dítky, na nejdůležitější povinnosti vaše upozornil, a nadějí se kochám, že vyhovíte, seč budete, abychom všichni byli s vámi spokojeni. Povždy pak jsouce dobří křesťané, i dnes počneme s Pánem Bohem nový tento rok, prosíce: «Ve jménu Páně počínáme toto nové školní cvičení. O pomoc, Bože. Tě žádáme, bys požehnal učení. Posilni nás, my se přičiníme, od své pilnosti neulevíme. Amen».