Rok 1889: Proč kouření doutníků škodí zdraví? Může za to jejich výroba

Muž s doutníkem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O kouření doutníků.

Čtenářstvo neočekává zajisté chvalozpěv na naše běžné tabákové smotky, jež prodávají se v obyčejných trafikách, a jimž název “specialita” v dobrém slova smyslu nepřísluší.

Proti takovémuto chvalozpěvu vystoupila by zajisté co nejrozhodněji celá mnohohlavá armáda kuřáků doutníků, z jejíž středu často dost docházejí nás velezajímavé, poněvadž znalecké stesky, na nynější kuba, trabuka a viržinky, — o jiných druzích ani nemluvě. Všechny tyto stesky vrcholí v náhledu, že nynější zvýšené ceně doutníků, až na některé dražší a protežované druhy, jakost jich nevyhovuje; a že páni kuřáci nemyslí to “jen tak”, toho důkaz dle kritických výkazů o prodeji doutníků za minulý rok pociťuje již i samo ministerstvo financi.

Spotřeba doutníků, a tím i příjem státu z tohoto monopolisovaného tovaru neobyčejně klesl. Přízeň kuřáctva odvrací se od doutníků a kloní se opětně k dlouho zneuznávanému, avšak stále nezměněnému, poněvadž všelikou faleš na prvý pohled vylučujícímu tabáku.

Tomuto přichází v poslední době na pomoc i věhlas učenců a k tomu odborníků za hranicemi dlících, tedy neinteressovaných. Alespoň jistý cizí odborník, vynikající lékař nemocí hrtanových, nosních a ušních, poukázal před krátkou dobou k okolnosti, že zároveň s kouřením doutníků rozmáhají se úbytě a tuberkulosa plic.

Úkaz vysvětluje se tím, že k vyrábění doutníků hrnou se hlavně osoby, jež následkem nemocí a strádání všeho druhu neschopnými jsou k těžkým, značné tělesné síly vyžadujícím pracím. Případy vysoce pokročilých úbytí a skrofulosy u dělnictva v továrnách na doutníky nejsou vzácností.

Tuberkulosní hlen usýchá v značném množství v těchto dílnách, mění se v prach, mísí se se spoustou prachu, jenž vzniká rozbalováním tabáku a dostává se i s tímto do doutníku. Jak značné množství prachu tají se v každém doutníku, o tom lze se přesvědčiti jednoduchou zkouškou.

Třeba jen po odříznutí špičky z druhé strany do doutníku fouknouti, aneb jim jen klepnouti ve svislém směru o čistý papír. Mimo to při výrobě doutníků nelze zachovati čistotu, jaké vlastně výrobek, jenž v tolika případech béře se přímo do úst, vyžaduje; mnohdy pomáhají si dělnice při rychlém svinování tím, že vzdorující list prostě nasliní.

Že za těchto okolnosti při neopatrném používání doutníků mohou továrny doutnikářské považovány být za jakési semeniště hlavně plícních neduhů, jest na bíle dni, a odborník, jejž tuto citujeme, radí proto — návrat k tabáku, k dýmce, dobře zřízené, jež prý zdraví lidskému rozhodně méně jest škodlivou, nežli doutník.

Jest otázka, zdali těmto spojeným útokům slabý doutník oddolá. Kdy však dva mají spor, mívá třetí z něho užitek, a tímto třetím, zdá se budou v tomto případu — vyrabitelé špiček na doutníky.