Do Paříže v bedně.
Odvážný kousek provedl pravě jistý ženský krejčí z Varšavy, Heřman Zejtung.
Dal se dopravit v bedně z Vidně do Paříže — jako rychlozboží. Tento nápad pomohl mu rychle »ku slávě,« a dnes jest již Zejtung šťastným dítkem reklamy, které se ve světě neztratí.
Celá věc má se takto: Heřman Zejtung, jenž neměl ve Vídni ani zaměstnání, ani prostředku k výživě, byl by se rád dostal do Paříže. Nemaje s důstatek peněz, aby si byl mohl koupiti lístek do Paříže, k tomu snad do spacího vozu, připadl na jinou, zajisté podivnou myšlenku.
Dal se dopravili na dráhu ve zvláštní bedně, a nastoupil v ní z Vídně cestu do Paříže jakožto nevyplacené rychlozboží.
Byl tak opatrný, že učinil všemožná opatření, aby nepřišel k nějakému úrazu. Bedna měla nápisy: »Pozor!«, »Ne klopiti!«, »Vlhko škodí!« — a aby snad nenapadlo nakladačům zarazili do bedny své železné háky, — přidělal k bedně rukojetě. S důstatek vzduchu pojistil si tím, že přiostřil jeden konec bedny, tak že naň nemohlo se nic položití.
A tak dostal se odvážný krejčí ve své vatované, slámou dostatečně naplněné bedně, v níž měly se nalézati »modely pro ženské krejčí« ačkoliv v ní vězel krejčí sám, skutečné a ve zdraví až do Paříže.
Z nádraží pařížského sice stěhoval se Zejtung do věznice, avšak dosáhl cíle svých tužeb, a dovozné obnosem 50 franků bylo zaň zaplaceno. Jak se již telegraficky z Paříže oznamuje, stal se tam Heřman Zejtung předmětem všeobecné pozornosti.
Všelicí podnikatelé podávají si u něho dveře. Jistý majitel velkého restaurantu nabídl mu celé zaopatření a byt na šest měsíců, jiní podnikatelé nabízejí mu dokonce prostředky k realisování jeho — vynálezu. Zejtung vše odmítl, a přijal pohostinství u jakéhosi bohatého kloboučníka, jménem Silvera.
Časopisy pařížské, jak se dalo očekávati, přinášejí obšírné zprávy o celém případu, o cestovních dojmech a osobnosti Zejtungově.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1890: Nejlevnější cestování? Nechte se poslat jako balík“