Sny slepých.
Prvním, kdo zabýval se na základě vědeckém sny slepých, byl v r. 1838. G. Heermann.
Měl za to, že ti, kdož přišli o zrak před rokem pátým až sedmým, nemají v pozdějším věku snů s vidinami, kdežto ti, kteří o zrak přišli později, mají ve snu vidiny. Týž pozorovatel rovněž měl za to, že němota následuje slepotě jen v případě, ztracen-li zrak v uvedeném mladém věku.
S velkou pečlivostí probral otázku tu nejnověji dr. J. Jastrow ve svém pojednání „The dreams of the blind“, kdež vykládá nálezy učiněné asi u 200 osob a dochází k podobným výsledkům jako Heermann.
Mimo to ujišťuje týž dle svých pozorování, že slepí mnohem méně sní než vidoucí, však mezi nimi ženy více než muži; sny jejich pak většinou omezují se na dojmy zvukové a od mládí k stáří jich ubývá.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1890: O čem se zdá slepcům? Mají vizuální, nebo jen zvukové sny?“