Rok 1893: Jak zvládat horko a jak se před vedrem chránit?

Kterak se chrániti proti horku.

Jako se má člověk chrániti proti zimě otužováním a oděvem, tak má snáze snášeti týmiž prostředky i tísnící horko.

Lze tvrditi a to beze vší pochyby: Kdo jest otužen proti zimě a dobře ji snese, nepotřebuje se báti ani horka, protože jest tělu dáno snášeti jak zimu, tak horko. Jedná li se o otužování proti horku, hraje opět volný, svěží vzduch hlavní úlohu. Jako na podzim ubývá horka a vzduch začíná chladnouti, tak se začíná na jaře opět ohřívati a otužovati tělo proti horku.

Kdo tudíž dopouští vzduchu působiti volně na tělo, snese v nejparnějším létě horko právě tak snadno jako v zimě chladno. Volným vzduchem připravuje se tudíž člověku pozvolný přechod od zimy k horku; kdo neprodělá tento přechod, pocítí toho zlé následky.

Avšak netoliko pozvolným klesáním a stoupáním teploty, které se děje na podzim a na jaře, má býti dána člověku způsobilost snášeti zimu a horko, nýbrž i různost tepla denního a nočního, ranního, poledního a večerního má přispívati, aby se otužilo tělo pro změnu teploty. Proto mohou též venkované, kteří vykonávají na volném vzduchu ráno, v poledne a na večer své práce stále v tomže oděvu bez úhony na zdraví snášeti horko i zimu.

Jinak jest ovšem u toho, kdo dřepí stále ve světnici a uzavírá se, pokud možno, před volným vzduchem. Tenť musí vždy dříve vystrčiti nos ze dveří, aby se dověděl, má-li si vzíti teplejší oděv, nežli se smí odvážiti z domova.

Právě tak málo jako v zimě chladno, vydrží v létě horko, zmalátní brzy a onemocní. Pročež nechť každý pečuje, aby svěžím vzduchem se otužil a byl tak chráněn proti škodlivým účinkům zimy a horka.

Jak je záhubno, je-li člověk neotužilý proti teplu vydán jeho účinkům, dokazuje následující příklad.

Dívka, která byla rok v ústavě, chtěla se vrátiti za velikého parna do svého domova. Bylo ji vykonati cestu sedmi hodin a při tom nesla též své zavazadlo. Uprostřed cesty však přemožena horkem a jest nalezena všecka zmořena i zemřela po 18 hodinách. Venkovanu nebo selské dívce by bylo horko neuškodilo. Ona dívka byla však velice choulostiva a proto nemohla snésti tepla.

Druhý prostředek učiniti horko snesitelnějším, jest přiměřený oděv. Nosíme-li v zimní době hustši, teplejší šat k ochraně proti zimě, užívejme v létě oděvu lehkého. Zvláště jsem radou, aby nikdo nenosil trojí nebo čtverý oděv přes sebe; můžeť se mezi ním vyvinouti snadno teplá vrstva vzduchu.

Nepokrýváme-li proto v letě hlavy tenkým kloboukem, aby mohl vzduch lépe pronikati a aby mohly výpary snáze odcházeti? Takž i tenkým oděvem proudí snáze teplota z celého těla. Naopak brání se jím dostatečně paprskům slunečním, aby nepůsobily na ně škodlivě. Dále nemá šat na tělo přiléhati těsně, aby mohl vzduch mírně působiti na teplo tělesné.

Třetí chránidlo proti horku jest studená voda. Ta odnímá rychle nadbytečnou teplotu a přivádí tělo v pravidelný stav tepla. Mimo to i tělo otužuje. Pracuje-li někdo v parnu letním celý den na vzduchu, jak jest mu večer horko po celém těle! Ovšem, večerní chladný vzduch trochu tepla odnímá, ale přes to jest veliké horko pořád. Pracuje-li někdo 2 nebo 3 dny v horku letním, stoupá horko tělesné den ze dne. Tomu zlu lze však snadno odpomoci vodou.

Znal jsem čeledína, jenž v letě každý den večer postavil se na několik minut do potoka, který tekl kolem domu. Pak si umyl ruce a obličej a pravil obyčejně: „Potok odnímá mi veškeru zemdlenosť z nohou, jsem opět čerstvý a veselý“. Ten čeledín jednal rozumně a bylo by dobře, kdyby to po něm dělali všichni venkované.

Odpočinuli by si v noci lépe a šli by nazítří čerstvější do práce. Onen čeledín vodíval též často večer své koně do potoka, aby se ochladili a tak osvěžili. Zvířata poznala brzy, jak dobře jim působí voda a když byla puštěna ze stáje, šla sama od sebe do potoka.

Sám jsem kdysi jel na koni do potoka. Uprostřed potoka položil se kůň, aby se vyválel ve vodě, neoptav se svého jezdce, zda je to správno čili nic. Kůň ten učinil si to pak zvykem a nechtěl proto na něm nikdo již jeti do vody.

Kéž by tak činili všichni venkované, jako činívali kdysi mnozí, již užívali pilně léčivé vody; ale činí to jen někteří. I koně bývají nyní jen zřídka kdy voděni do vody. Kdyby bylo po mém, zřídil bych v každém místě, kde je potok, koupelnu, v níž by se lidé mohli koupati. Jsem pevně přesvědčen, že by to bylo velmi prospěšno.

Jak blaživé by to bylo pro tělo, kdyby v letě za trvalého parna každý večer nadbytečné teplo koupelí z těla se odstranilo a tím se předešlo škodlivému zvýšování teploty? Kéž si tudíž každý z tohoto důvodu opatří příležitost ke koupání a tím poskytne veliké dobrodiní svému tělu!