Fata morgana.
Píše se nám z Měčína v okresu nepomuckám: Dne 6. t. m. byl jsem bezděčně svědkem zajímavého přírodního zjevu.
Vyšel jsem kolem 5. hod. večer na procházku. Po krátké chvíli obrátiv se zpět k městečku, byl jsem provázející mne chotí upozorněn na jakýsi oblak zvláštního tvaru. Pozvednu očí a zůstanu v živém úžasu stati.
Přede ranou na nejbližším obzoru vystupuje s úžasnou jasnosti celá řada olesněných a zasněžených vrchů, ba celá šírá horská krajina! Šalebný zjev táhnul se na západní straně městečka polokruhem od jihu k severu.
Nejjasněji vystupovalo pásmo šesti vrchů na severním konci oblouku, z nichž nejvnitřnější zdál se mi zřetelné býti Jezerní Stěnou. Byl tak blízko, že jeho osněžené, stržemi rozryté svahy v jedno splývaly se zahradami jen několik set kroků ode mne vzdálenými tak dokonale, že nebylo možná rozeznati, kde přestává skutečnost a počíná klam.
Na jižním kraji oblouku blíže vsi Biluk rozkládal se podélný hřbet, za němž zřetelně rýsovaly se obrysy nějakých budov. — Pozoroval jsem úkaz déle než čtvrt hodiny.
Kollega, pro nějž jsem do městečka poslal, přišed mohl ještě svým bystřejším zrakem na »Jezerní Stěně« rozeznati ojedinělé stromy. S ubývajícím svitem, zpozoroval jsem zjev zrovna ve chvíli, kdy slunce bylo zapadlo — počala krajina pozbývati jasnosti a znenáhla se ztrácela v temně modrých mračnech.
Nejdéle opět vzdorovala »Jezerní Stěna«. Rozumí se, že jsme byli za tento zdarma poskytnutý pohled na Šumavu v jejím zimním rouše neskonale vděčni.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1894: Tajemná fata morgána na Plzeňsku“