Rok 1895: Bestiální zločin skupiny nezletilých chlapců

Kouřící mladíci.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Patnáctiletý vrah.

Neuvěřitelný obraz mravní skleslosti a surovosti, ano pravé bestialnosti, poskytovalo líčení, jež tyto dny konalo se před soudem v Naumburgu v Německu.

Obžalováno bylo pět mladíků!

A věk jejich ?

Od 15 do 17 let!

A zločin jejich ?

Vražda úkladná! Byli na ní dílem přímo, dílem však »jen« nepřímo zúčastněni.

Zajisté neuvěřitelno na pohled, avšak průběh přelíčení zjistil strašlivou událost tu nade všecku pochybnost.

Dva z těchto mladých vývrhelů, Junge a Hoffmann, kteří odkázáni byli na pobyt v káznici, umluvili se s třetím soudruhem, Brechlem, jemuž záviděli — opakujeme záviděli — že tento má se dostati do »řádného« vězeni, že zavraždi čtvrtého soudruha v cele své, malého, slaboučkého Schorfa, aby tak za každou cenu dostali se do »příjemnějšího« vězení a aby se od sebe odlučovati nemusili. Jaké to přátelství !

A Brechel skutečně jednou v cele napadl Schorfa, porazil ho k zemi, Hoffmaun podal mu šle a těmi byl Schorf zardoušen, při čemž Junge zakrýval obličej nešťastné oběti šátkem, poněvadž Brechel vyjádřil se před tím, že nedovede hleděti na strhané rysy dusícího se člověka. Proto prý také už den před tím, rdouse tenkrát již Schorfa, jej na konec pustil.

Aby pak pojistili soudruhu svému pokud možno nejmírnější trest — odsouzen byl skutečně jen na 4 leta do vězení — přísahali oba pomahači jeho, že Brechel spáchal zločin svůj prý jen v největším rozčilení, pobouřen byv urážkami a spíláním Scharfa. Hoffmann odsouzen byl na dvě teta do vězení, Junge však dostal — 15 let vězení.

Zjištěna byla totiž průběhem vyšetřováni věc ještě neuvěřitelnějši: objeveno, že tento mladíček má na svědomí ještě jednu »maličkost«, totiž pouhou ještě jednu — vraždu.

Junge totiž přemluvil krátce před tím dva jiné soudruhy, Möbusa a Blankenburga, kteří chtěli z káznice prchnouti, aby tak nečinili, nýbrž aby raději osud svůj vraždou »polepšili.«

Oba ničemové byli hned k tomu ochotni a vyhlédli si za oběť svou rovněž mladého soudruha, jenž v káznici spal vedle nich.

V noci přilezl patnáctiletý Möbus k tomuto kamarádu, zatáhl mu rovněž šle kolem hrdla a druhého kouce šlí chytil se Blankenburg, a oba, tento i Möbus, rdousili nyní nebožáka, až tento sebou již nehýbal.

Vtipkujíce o mrtvole ulehli oba zase na své lože, spali tvrdě až do rána a potom cynicky z vlastního popudu vyprávěli do podrobna dozorci čin svůj. Möbus odsouzen na 15 let, Blankenburg na deset let do vězení.

Zapadnou v žaláři, ale zůstane po nich, žel, pařeniště bídy hmotné i duševní, z něhož strašlivé zjevy takové vyrůstají.