Rok 1897: Rumunské černé vdovy aneb travičky manželů v akci

Travičky v jižních Uhrách.

Jak jsme již stručně oznámili, dal soud v Temešváru vykopali mrtvoly mužů zemřelých v obci Žebelji v poslední době za podezřelých okolností.

Byla to zejmena mrtvola Marka Nikodema, jenž v listopadu minulého roku zemřel za podezřelých příznaků zánětem střev. Jest to choroba, jež u dospělých nikdy není smrtelná a mladá vdova Nikodemova, jež si zatím byla vzala do domu svého bývalého milence, byla bedlivě pozorována.

Chemické zkoumání části mrtvoly zaslaných do Pešti se poněkud protahovalo a v obci oddávali se již jistotě, že celá záležitost usnula, když pojednou těchto dnů vdova Nikodemova obeslána k trestnímu soudu a po krátkém výslechu ponechána ve vazbě.

Ještě větší postrach však nastal v Žebelji, když ve středu ráno přibylo do vsi silné oddělení četnictva a brzy na to dostavila se soudní komise. Příčinou toho bylo dobré zdání soudního chemika v Pešti, jenž ve vnitřnostech Marka Nikodema nalezl tolik otrušíku, že stačil k usmrcení deseti lidí.

Z rozkazu státního zástupce vyhledány především další čtyři podezřelé hroby a vdovy dotyčných obětí, většinou již znovu provdané, zatčeny. Byly to mrtvoly Niky Rijce, Juona Musteca a Petra Urssu, zemřelých náhle před dvěma lety, a mrtvola Petra Liffy, zemřelého před čtyřmi lety.

Při pytvání tří prvních mrtvol shledány velmi povážlivé příznaky otravy, zejmena mrtvoly Urssa a Musteca byly velmi dobře zachovale, což, jak známo, stává se po otravě otrušíkem. V domě zatčených žen nalezeno při prohlídce značné množství známého prášku »szerecsika«, jehož venkovanky užívají k léčení a jenž hraje také značnou úlohu v procesu traviček hodmezö-vašarhelských.

Celkem bude vykopáno a pytváno 18 mrtvol, načež teprve bude lze započíti pátrání po vlastních travičích.