Rok 1898: Co se stalo, když Cyril a Metoděj slavili svůj svátek?

Ztratili svou immunitu.

Přilnuli k tobě upřímně i jejich rodiny se sblížily. Po dlouhá leta se znali, ale přátelský svazek uzavřeli teprv při sklence piva, když si před pěti roky dne 4. července sdělili, že mají 5. července oba svátek, že jeden se jmenuje Cyrill a druhý Methoděj. A od této chvíle slaví svůj svátek svorně každý rok.

Předvečer svátku je jim nejblaženější chvílí v celém roce. Příčinu toho hned prozradíme. Je náramně prostinká. Pan Cyrill má ostrou ženu a pan Methud zase velmi rozumnou. Jsou to jinak dobré, milé paničky, vzorné matky, ale jde jim jaksi proti srsti, když mužíček přijde pozdě v noci z hospody domů.

Ať si říká kdo chce co chce, takové manželské kázaníčko v pozdní hodině noční není zrovna příjemné, ani jeho dozvuky na druhý den. A jen před svátkem slovanských věrozvěstců se pánové Cyrill a Methoděj takového kázaníčka pro pozdní či „ranní“ příchod domů nelekají. Jdou domů z vesela, bez bázně a jen tak z hloupého zvyku zouvají boty v předsíni.

V předvečer svátku jsou nedotknutelní, jsou pod immunitou vůči svým sedmým svátostem. Svátek muže, otce, hlavy rodiny je přece jenom dnem významným a jeho slavnostní ráz a náladu střeží se porušili jak choť Cyrillova tak ženuška Methodějova.

Den ten má uplynouti bez mráčku a proto žena raději tu hořkou slinu spolkne, když mužíček se přivalí nebo přiškrabe v noci domů, jen aby nepovstalo nedorozumění a svátek uplynul v náladě slavnostní.

V pondělí dne 4. t. m. také užívali pánové Cyrill a Methoděj své immunity. Vědomí, že doma nebude žádného „vítání“, je sílilo, těšilo a poutalo ku džbánku. Přes tu chvíli pili na bratrství, líbali se a samou něžností zdrobňovali navzájem svá jména na Cyrillečka a Methudečka. Byli pořád v nejvážnější poradě, jak s rodinami oslaví svůj svátek, jenže pro samý rozum a vzpomínky nedostali se k věci.

Jednu chvíli debatovali o velkém společném výletu, jinou chvíli zas uvažovali, nemělo-li by se jíti na matiční slavnost, poslechnouti Kmochovu „kolínskou“. Po půlnoci si gratulovali navzájem a připili na zdraví. A hned se radili dál. Na poradu ovšem rušivě působil lijavec, který se strhl a nechtěl ustati. Když pan Cyrill vyšel ven, zkoumal oblohu, když vyšel pan Methoděj, zkoumal rovněž nebe a hvězdy.

Toto zkoumání povětrnosti stálo mnoho času a víc piva. Do svátku jim pršelo, a jen proto nemohli být s poradou hotovi. Tak se přehoupli přes policejní hodinu, hostinský musel zavříti. Pan Cyrill s panem Methodějem musili do kavárny, aby mohli pokračovati v poradě o tom, jak oslaví s rodinami svůj slavný den.

Záležitost nedala se odkládati. V kavárně nešťastnou náhodou se naskytla pěkná taroková partie. Porada se musela na chvíli odložiti. K zostření rozumu okusili vína, okusili různých likérů. Jazyk ale jim samým ochutnáváním jaksi zdřevěněl, že nedovedli jeden druhého ani jménem zavolati. V takovém stavu ovšem v poradě nemohli pokračovati.

Rozhodli, že nebudou více zneužívati své immunity a půjdou domů. Skytajíce a klopýtajíce za jasného již dne ubírali se k domovu. Za celou noc přivykli si tak, že se ani před vraty Cyriliova domu nerozloučili, nýbrž kráčeli, vlastně lezli svorně po schodech do bytu Cyrillova.

Paní Cyriliova těšila se jen na jednoho, ale dvou se také nelekla. Proč pan Methoděj putoval do cizího bytu neví podnes sám. Tomu se říká smůla. Ano, měl smůlu. Jej samého překvapilo nejvíce, když choť Cyriliova po řízném a stručném uvítání mužíčka, oslovila nehledanými výrazy i jeho. Mnul si oči, aby se přesvědčil, zda sní či bdí, mluví-li s paní Cyrilovou, či se svou rozumnou Anežkou.

Teprv když jej doma opravdu uvítala rozumná paní Anežka, probral se ze svého snění nadobro. Neodporoval kázaníčku, jen v duchu se divil, jak snadno ztratil immunitu. — Svátek pánů Cyrilla a Methoděje dopadl letos velmi špatně. Na nebi celý den vystupovaly mraky a také v rodinách se nevyjasnilo.

Našim přátelům nejvíc bylo líto, že ztratili svou sváteční immunitu. Těšili se jí jednou za rok a té jediné výhody byli v úterý zbaveni, že jí trochu nadužili. Ani na sváteční immunitu dnes muž hřešit nesmí, třeba by v noci pršelo.