Rok 1898: Jakým útokům ze strany Vídeňáků musela čelit česká škola pro české děti ve Vídni?

Hrr! na vídeňské Čechy.

Z Vídně, 14. srpna.

Blíží se počátek nového školního roku a tu nezrovna chvalným zvykem vídeňského tisku, vypraviti se do pole proti zdejší škole »Komenského«. Jako armáda každého roku má své manévry, má »Neues Wiener Tagblatt« s ostatními novinami svou každoroční výpravu proti škole naší v desátém okresu.

Poněvadž ale v otázkách německo-národních musí míti ve všem přednost orgán páně Wolfův, nemohl ponechati letos přednost listům »židovským«, nýbrž nucen byl sám za včas obouti se a okovanými podpatky německého Michla, který ne nadarmo maluje se v čepici podomka, konati do zmíněného ústavu.

Titéž lidé, již odloučili se od ostatních Němců, poněvadž se jim zdálo, že tito myšlenku národní dost nepěstují, titéž lidé, kteří hájení interesů národních prohlašují za první a nejsvětější povinnost každého člověka, ti, již všechny ohledy, všechno myšlení a cítění, podřizují věci národní, ti na potupu svých vlastních zásad, nejhrubšího násilí dopouštějí se naproti těm, kteří těmitéž řídí se zásadami, s tím ovšem rozdílem, že hájí jako Čechové národnost svou a ne cizí.

Kdo německé nacionály nezná, mohl by se domnívali, princip že zůstane principem, nechť že se aplikuje třeba na věc různou, mohl by se domnívali, že upřímný nacionál německý nemůže a nesmí zazlívati Čechu myšlenkou národnostní zaujatému, pěstuje-li národnost svou zrovna tak jako Němec. Však chyba lávky! To právě Němcův zvláštnost, že uznávají jen národnost svou, zrovna tak, jako mají svou zvláštní německou svobodu, která od ostatních podstatně se liší.

Němci ve Vídni musí prý konečně důrazně zakročiti proti česká rozpínavosti. Česká škola ve Favoritách je prý skvrnou na čistém štítě germánské Vídně a musí býti prý z tohoto města »vyčazena«. Budou-li prý Němci jen vážně chtít, potom prý dokážou to hravé.

Třeba tomu rozuměti.

Vyženou-li němečtí domácí z bytů české nájemníky, již své české děti do české posílají školy, zbaví-li němečtí továrníci české dělníky, již této škole byli svěřili své dítky, práce a existence, vypovědí-li němečtí zákazníci českým živnostníkům a přátelům školy ve Favoritách práci a pohrozí-li německý představený českému úřadníku nemilostí svou, nevezme-li dítě své z české školy — potom zůstane dům ve Favoritách, tato česká tvrz uprostřed německého města, prázdný.

Takovými prostředky totiž zvyklý je bojovati »velký německý národ« oproti české expansitě.

Ale marné namáháni.

Dělník té doby v otázkách národních již si poroučeti nedá, nejméně hledaný pro svou píli, obratnost a dovednost dělník český. Německý domácí ve Vídni je rád, že má řádné nájemníky a kdyby neměli ve Vídni českých krejčích a obuvníků, podivně by vypadal »so a fescher Weaner«. Dnes už nikdo se německo-nacionálních hrozeb zde nebojí.

Čechům vídeňským neschází nic jiného, než aby nabyli náležitého vědomí o svém významu ve společnosti hlavního města a věru, že by páni, kteří dnes se domnívají, že effekt velikého hospodářského proudění dá se zvrátiti nadávkami a pouhými prázdnými hrozbami, záhy jinou spustili.

Vídeň na česká ramena dnes je odkázána. Bez české přičinlivosti a bez pomoci Čechů vůbec zarostla by v nejkratší době travou. Jen součinností obou národností udržuje se dnes Vídeň jakž takž na své výši, bez ní přestala by vůbec býti Vídeň.

Nepopíráme, že by Praha utrpěla, kdyby vystěhoval se z ní všechen německý kapitál, však dobou by se i tato rána zacelila a Praha by zůstala Prahou, kdyby ale prohlásily ve Vídni stávku české páže — kde by se Vídeň v několika dnech octla!

Soukmenovci naši ve Vídni nejmenší nemají příčiny báti se německo-nacionálních strašáků. Vídeň je k vůli krásným jejich očím neživí, nýbrž proto, že jich má nezbytně zapotřebí. Kde Čech působí a pracuje sporadicky, tam ovšem možno hmotně ho poškoditi a snad i ubiti, ale ne tam, kde Čechů žije do statisíců.

Čechové vídeňští nejsou hluší trubci, nýbrž pracovníci prvního řádu a ti svou školu nejenom že udrží, nýbrž oni vymohou si ještě školy další. Čechům vídeňským třeba horlivého, vřele cítícího, poslání svému oddaného, rozšafného a neodvislého vůdce a organisátora. Kdyby takového podařilo se jim vyhledati a získati, rázem by se osud jejich změnil. Pokládejmež ale dobu nynější za dobu příprav pro lepší budoucnost. I vídeňským krajanům objeví se takovýto »budoucí genius« a tím také nastane pro ně nová a šťastnější perioda národního života.