Rok 1898: Útok hradeckého biskupa na mistra Jana Husa

Nový pamflet biskupa Brynycha proti Mistru Janu Husovi.

Všecku českou veřejnost bude zajisté zajímati následující sdělení o tom, jak nejbojovnější český klerikál, biskup Brynych vystoupil proti uctívání památky Husovy — ne s otevřeným hledím, ale zakukleně, což je pro jednání klerikálů již samo charakteristickým.

Vyšla totiž právě nákladem Brynychova politického družstva v biskupské tiskárně královéhradecké brožura, jež se houfně všude rozdává a má název: »Jan Hus dle doktora Matysa z Nové Paky a dle pravdy. Napsal A. Z. Hradecký-«

Z několika stran dovídáme se, že tato knížka rozesílá se hromadně do všech končin východočeských. Velké hromady výtisků rozšiřuji se zejmena v Novopacku, knížku dostali zadarmo také svobodomyslní starostové v různých městech východočeských.

Jedná se tu tedy o něco většího. Ve velkém počtu rozdává se tato knížka, protože klerikálové dostali veliký strach nejen z dra. Matysa v Nové Pace, nejen z dra. Išky v Bernu, ale hlavně z chystaného a již připraveného založení národní církve českoslovanské.

Kdybyste si tu knížku přečtli, řekli byste, že je to nepěkný pamflet, neslušný paskvil, nízké ostouzení povznešeného mučenníka Jana Husa. Ale nesuďte jen tak, raději povšimněte si toho, co můžeme dnes veřejně zjeviti: tuto neuctivou knížku proti uctívání Mistra Jana Husa napsal sám biskup kralohradecký, Edv. Jan Nep. Brynych!

Biskup Brynych uveřejnil to pod přijatým jmenem A. Z. Hradecký, ale my víme naprosto věrohodně o tom, že pisatelem je sám Brynych. A po vyjiti této knížky již nikdy nesmí se zapírat i, že biskup Brynych vystupuje proti našim národním velikánům!

Když takto nejbojovnější český klerikál, generalissimus své armády ve východních Čechách vystupuje na kolbiště, byt v zakuklení, nesmí jeho projev zůstati bez odvety, k níž hlásíme se proto, aby zvěst o tomto protihusitském tažení klerikálů rozšířila se do veškerých končin českých.

Hus a Brynych! Nechceme ani ta dvě jmena porovnávati, jedno snad ponižovati, druhé povznášeti. Každý má o nich úsudek již ustálený. A když nyní Brynych neuctivě brojí proti uctívání Husa, my nechceme psáti stejně nešetrně, spokojíme několika mírnými glosami k tomu, co rozhorleně proti Husovi napsal Brynych.

Nuže, jak vypadá Mistr Jan Hus dle soudu biskupa Brynycha? V knížce o 48 stranách nalezají se po různu tyto vlastní výroky Brynychovy:

»Hus nebyl žádným zvláštním učencem, nýbrž jen prostředně nadaným člověkem...«

»Ve snaze o nápravu kázně a mravů počínal si Hus brzy tak, že toho nikdo moudrý schvalovati nemůže . . . Veřejně na kazatelně před lidem tupil své představené, veřejně před lidem odkrýval chyby kněží i nejtajnější . . . Šel lid z kázání vždy tak, jak se jiti má, totiž s tichou sebraností mysle, se skroušenou kajícností, že napraví chyby své ? Nikoliv. Lid chodíval z kázání těch rozbouřen, rozvášněn a tropil bouře po městě.«

»I když by byl měl Hus jen a jen dobrý úmysl a když by nebylo ani bývalo v srdci jeho marnivosti, aby si totiž lid všiml, že on není tak zkažen jako ti ostatní: přece nebylo jeho kázání prospěšným a moudrým, neboť nic nenapravilo, nýbrž jen vášně rozbouřilo.«

»Hus začal kázati učení nekatolické, začal hlásali bludy.«

»Hus měl srdce hněvem proti představeným církve naplněné a rozum vášní zastřený.«

»... to byl ten základní blud Husův, že zavrhuje učitele církve Kristem ustanoveni, učinil učitelem víry sám sebe.«

»... znelíbilo se Husovi učení, které nám přinesl Cyril a Method, znelíbilo se mu učení, za které vykrvácel sv. Václav..., ale zalíbilo se mu učení cizí. Z ciziny tedy vzal Hus nové učení své.«

»... sbor církevní hrozil, napomínal, prosil, ale Hus zůstal na svém. Což zbývalo jiného, než výrok, že Hus, dle starého způsobu mluvení, je kacíř čili jak se nyní říká, náboženství rušil.«

»Není správno, co prý Havlíček napsal, že by to jinak stálo s katolickou vírou, kdyby byl každý tak hodný katolík, jako byl Hus. Hus totiž katolíkem býval, ale býti přestal, když nekatolicky učil.«

»Dr. Matys se vyšinul do náramné výše, až nad samého Pánaboha. Pustil se totiž do vyhlašování člověka za svatého, nazýváť Husa světcem.«

»Hus neprospěl smrtí svou národu našemu. Právě tou smrtí rozvášnil celý národ a následovalo, co vlast v každém směru spustošilo; a to, co prý Hus od národa odvrátili chtěl, právě po jeho smrti se stalo — ostatní národové národ náš v ošklivost vzali.«

»Ten křik s Husem dělá se právě od lidí, kteří vůbec náboženství nemají a nevykonávají. Vždyť se Husa nyní chytá, kde kdo je »svobodomyslný«, radikál, socialista, anarchista, ba i žid.« - - - -

Tak tedy vypadá Hus podle náhledu Brynychova: byl neposlušný, nediskretní, pobuřoval, byl marnivý, bludař, hněvivý, ciziny milovný, kacíř, nekatolík, žádný světec, neprospěl českému národu — zkrátka, Hus byl špatný člověk!

Tyto výroky Brynychovy dobře si rozvažte a pak nebudete na rozpacích, kdo vám má býti milejším: český mučenník Hus anebo římští klerikálové á la Brynych!

Jinak hemží se Brynychova knížka výrazy neslušnými, nízkými. Novopackému dru. Matysovi, jenž dříve vydal spis o Husovi, vytýká pastorskou lstivost, překrouceniny a lže, spekulaci na nevědomost lidu, »kumšty« jako o jarmarce před panoramou, zhovadilost, farizejskou škrabošku, přímo ďábelskou lež, neboť prý ďábel sám hůře nelže atd. Toť jsou jistě velmi slušná slova od katolického biskupa!

Jinak jest obsah knížky Brynychovy v ledačem zajímavý. Vybíráme pro dnes ještě některé úryvky.

Dle Brynycha změnil Hus učení Ježíšovo a my se ptáme: římští klerikálové nezměnili učení to v ničem, jednají snad ve všem dle příkladu Ježíšova ?

Brynych hledí dokazovati, že vnější lesk hodnostářů a obřady církve katolické jsou ustanoveny na základě písma svatého, zmiňuje se o Marii hříšnici, jak padla k nohám Páně, a dodává málo vtipně: »Mohla snad ta bohatá Marie přijet v kočáře a poslat svou visitku?« To je trochu špatný vtip, ale velká satyra mohla by se napsati o některém katolickém biskupu, jenž při visitačních cestách potrpí si na střelbu z hmoždířů a tak velikou parádu, že to sami kněží odsuzují, blahosklonně přijímá od dam skvostné kytice, jež dostával i ran ceremonář atd.

Dle Brynycha má majetek rozdati a v chudobě žiti jen ten, kdo chce býti dokonalým následovníkem Kristovým. Tak prý to udělal biskup sv. Vojtěch — proč to nedělá biskup Brynych?

Brynych radí dále dru. Matysovi, aby vynalezl prášek, aby kněz nemusil jisti, aby na něm rostla a sama se prala košile a kabát i klerika; nikdo by prý na kněžství nešel, kdyby kněz ani tolik neměl, co i obstojné žijící řemeslník k ukojení časných potřeb má. Téhle choulostivé věci neměl se biskup Brynych ani dotýkati.

Každý dobře ví, že nižší duchovenstvo má se leckde špatně, naproti tomu je známo, že vyšší hodnostáři mají náramné tučné příjmy, nikomu nesrovnává se to v hlavě, že venkovský kaplan nebo farář mnohdy nuzné živoří s několika stovkami, kdežto hradecký biskup Brynych sám jediný má na čtyřicet tisíc ročních příjmů! Proč nevypomáhá Brynych ze své prebendy nuzným duchovním, proč naopak jsou všichni důtklivě pobízeni, aby platili na Adalbertinum, biskupskou tiskárnu a biskupův orgán »Obnovu«? Proč aspoň schodek na všechny ty passivní podniky klerikální nehradí biskup sám ?

Brynych rozepisuje se též o kněžském panictví, celibátu, vypravuje sám o všelijakých ohavných nemravnostech, o uteklých jeptiškách, přiznává dále, že při udílení odpustků děly se věci neslušné a pohoršlivé, že se prodávaly fary a jiná místa, vším jen doznává, že mezi katolickým duchovenstvem je dost koukole a plevele. Měl by tedy raději sám působiti k napravení všech těchto nešvarů a to bylo by záslužnějším nežli šířeni klerikalismu.

Na konec vystupuje Brynych proti zakládané národní církvi a ostouzí ji předem tvrzením, že prý ji podporuji německé peníze. To je rozhodná nepravda, což prohlašujeme proto, že dobře známe obětavou, od nikoho z Němec peněžně nepodporovanou práci pro národní církev. Podobně nemístným a nešetrným jest útok proti dru. Iškovi — biskup Brynych raději se měl zamyslili nad tím, proč z diecése hradecké odešel a na starokatolictví přestoupil býv. katecheta Peřina a proč tak učiniti chtěl také jeden vyšší hodnostář rovněž z diecése Brynychovy...

Knížka Brynychova neuškodí dru. Matysovi ani dru. Iškovi, nepřekazí zřízení národní církve, nejméně pak vyhladí z nás vznešenou paměť Mistra Jana Husa. Kdo Hus byl, o tom nikdo nebude se poučovati teprve z této knížky, z níž jsme podali vyňatky jen proto, aby každý věděl, jak si počíná Brynych.