Rok 1898: Závěť a poslední přání pravého českého vlastence

Pohřeb.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Odkazy vlasteneckého důstojníka.

Ve vídeňské posádkové nemocnici zemřel před krátkou dobou c. a k. setník 84. pěšího pluku pan František Matoušek. Z jeho poslední vůle vyjímáme některé charakteristické věty, jež o nevšední lásce k národu svému svědčí a právě v nynější době zasluhují, aby veřejnosti sděleny byly.

Píšeť: ,,Národ můj český a drahocenná mluva mateřská, jež horoucně miluji, v životě mém vždy ml byly nejdražší — jedinou mou útěchou a vzpruhou v boji za existenci. Nebylo mi lze vždycky osvědčiti se v ohledu tom jak bych si byl přál, i promiňtež mi, milí příbuzní, že snad na úkor Váš vlasteneckým povinnostem v pořízení tomto vyhovuji.”

— Z nevelkého jmění svého odkázal větší část vlasteneckým účelům a sice: 2000 zl. české tělocvičné jednotě ve Velkém Meziříčí a kdyby jí nebylo, úroky z těch peněz ku podpoře chudého žactva tamní národní školy. Ústřední Matici školské v Praze 1000 zl. Národním jednotám severočeské a pošumavské v Praze po 300 zl. Matici školské v Brně 500 zl. a českému spolku školskému ,,Komenský” 500 zl.

Ku konci závěti své žádal, aby pohřeb jeho byl jednoduchý, bez vojenského konduktu i bez hudby. Zajisté šlechetný to muž a vlastenec.