Obchod se ženskými v XIX. století.
Jest as málo komu známo, že až po dnešní den prodávají se ženy, jež svoje manžely omrzely a že mohou býti prodávány přese všecky zákony. A neděje se to ani v divoké Africe, ani v Australii, ani v Asii, nýbrž některé třídy obyvatelstva anglického doposud přidržují se namnoze názoru, že prodej ženy má ty též zákonné účinky jako rozvod.
Anglický jeden list přináší o tom následující data:
V březnu 1796, tedy krátce před počátkem našeho století, nabízena byla v »Times« jakás žena v Sheffieldu za sumu šesti pencí.
Nějakou dobu po té přinesl týž časopis zprávu, že cena žen na trhu smithfieldském stoupla z půl guinee na tři a půl.
Roku 1803 vedl jakýs muž svoji manželku s ohlávkou na hrdle na dobytčí trh v Sheffieldu a prodal ji za jednu guinei.
Roku 1820 byla na trhu v Canterbury jakás žena prodávána do konce ve voze pro dobytek a prodána za 5 shillingů.
Pak počala cena žen stoupat až na 15 liber. Brzy však ceny počaly klesat, takže roku 1855 na trhu v Derby neplaceno za ženu více než 18 pencí a kvart ale.
Roku 1873 uprchl jakýs Bellpers před věřiteli do Ameriky. Aby se hojili, dali věřitelé prodat všechen jeho majetek. Poněvadž odepřeli vydali jeho ženě část výtěžku, žádala, aby nemusela zahynout, by rovněž byla prodána v dražbě, avšak nikdo neučinil podání, byla tedy patrně vydražována.
R. 1882 prodal jakýs muž z Alfeetonu v Derbyshire svoji manželku za čtyry pence. Ještě před nedávnem prodána byla jakás žena dokonce za gallon piva, jejž prodavač a kupec pospolu vypili. Někdy byl též takovýto prodej potvrzen slavnou smlouvou.
Ještě as před čtyřmi lety hájil se muž obžalovaný z dvojženství v Leedu tím, že prodal první svoji ženu za tři shillingy a že tudíž byl oprávněn, oženit se znovu. Byl odsouzen na 18 měsíců do vězení nikoliv, že prodal ženu, nýbrž pro dvojženství.
Roka 1896 při jakémsi líčení v Doncasteru vyšlo na jevo, že jakýs John Part dne 28. března prodal svoji ženu jakémus Enochu Childsovi za podmínkou, že v prodej zahrnuty jsou také čtyry její děti.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1899: Za kolik peněz se dá v Anglii na trhu prodat vlastní manželka?“