Rok 1899: Zvyšování mzdy a osvěta - nejlepší způsob boje proti alkoholismu

Abstinenti

Abstinenti aneb zdrženlivci jmenuji se lidé, kteří odhodlali se lihu v jakékoliv formě se vystřihati; oni nepijí ani pivo, ani vino, ani kořalky, ať již se jmenuji jakkoliv, totiž ani sprostou šedou, ani nobl koňak, poněvadž v podstatě vzato, jest to všecko jedna a ta sama brynda.

Boj proti alkoholismu nebo kořalečnímu moru trvá již přes šedesát roků a dodělal se dosti značných úspěchů. Literatura v tom ohledu vydaná tvořila by dosti obsáhlou knihovnu, a proto několik vět, a to ani ne přesně souvislých, mužem uvésti, se snahou povzbudit naše čtenáře, aby o věci přemýšleli a aby učinili s abstinenci pokusy alespoň dvouměsíční a jsme přesvědčeni, že na zdraví svém a svých silách budou přímo pozorovat, jak pomíjení pití lihovin blahodárných účinků na zdraví jejich míti bude.

Společenská zábava, duševní osvěžení by při tom pranic újmu netrpěly, při mléku, kávě, malinové šťávě, kyselkách a pod. se člověk tak dobře pobaví, hostinští neutrpí škodu a uspoří si tak mnohou nepříjemnou práci (vyprovázení příliš rozjařených hostů z místnosti svých).

Škodu ovšem by trpěli továrníci vyrábějící pivo a kořalku a pak ministr financi, avšak o ty pány my se starat nemusíme, oni se nikdy neztratí a zcela jistě najdou jinou cestu ku kapsám poplatníků. Však žert stranou, i pokusíme se několik zvlášť výmluvných a pádných fakt pro horováni naše pro temperenclářství uvésti.

Ve Švédsku potkal se boj proti alkoholismu s takovým úspěchem, že spotřeba lihovin, která v r. 1829 obnášela na každou hlavu ročně 46 litrů, klesla v r. 1890 již na 6½ litru.

A jaký skvělý účinek na zdravotnictví mělo ubýváni pijáctvi? V blázincích švédských nacházíme mezi 100 duševně chorými 6 jenž dostali se následkem požíváni kořalky do blázince; v Rakousku jest mezi 100 takových nemocných 50 oběti alkoholismu.

Ovšem ve Švédsku provádí vláda i správy obecní politiku hospodářskou tak moudře, že místy teprvé na 21000 obyvatelů nacházíme jednu kořalnu, kdežto u nás již na 200 duší jedna kořalna připadá. V Anglii jest asi 5 milionů abstinentů, tak že asi každý šestý člověk se úplně zdržuje od pití nápojů lihových a jelikož většina žen a skoro všichni dětí nepijí lihovin, můžeme směle tvrdit, že dobrá polovina Angličanů »nepije«.

A zde hned dlužno podotknout, že ta dobrá polovice pozůstává hlavně z těch vrstev chudých, kdežto mezi anglickou lepší společností obžerství hrozně řádí a ve velmi četných případech i dámy zachvacuje.

Mezi dělníky však tam nacházíme spolky abstinentů. Tak ku př. má spolek zřízenců železničních nepijáků 20.000 členů.

Dobročinný vliv abstinence na zdraví je v Anglii uznáván do té míry, že společnosti pojištující kapitál pro případ úmrtí počítají abstinentům o 15 proc. menši pojistné; nabyli totiž dlouholetou zkušeností přesvědčení, že nepiják jest mnohem déle živ a že tedy risiko pro pojišťující společnost jest mnohem menší. I pojišťovny ve Švýcarsku zavedly tentýž systém.

V anglické armádě v Indii jest celá třetina vojáků abstinenty a ukázalo se, ti že mnohem lépe vzdorují rozličným nemocem tamějšího podnebí. Tedy v studeném severu švédském a v horkém jihu indickém má střídmost stejné blahodárné účinky.

Často slýcháváme tvrdit, že těžko pracující člověk kořalku nutně potřebuje a piják sám po důkladném doušku té šedé cítí se býti občerstveným a osvěženým. Bedlivým však pozorováním a vědeckými výzkumy jest dokázáno, že náhled ten jest mylným.

Podívejme se na zmořeného koně drožkaře. Chudák jest kost a kůže, hlava visí k zemi, ale jeho vykořisťovatel předce s ním rychle jede. Ovšem, kdykoliv koník povoluje dostane bičem a to ho „osvěží“.

Podívejte se na panské koně; nevrle stojí, nejraději by letěli a hlava jest vždy vzhůru, kočí má více biče pro parádu než aby s nimi koně šlehl. Ja kdyby chudák drožkař mohl koně tak dobře zaopatřit jako „páni“, to by on nepotřeboval biče. A ten drožkařský kůň také mnohem dříve vandruje k viřtlákovi, než ten bujný panský oř.

Zrovna tak se to má s kořalkou u člověka. Špatně vyživovaný dělník cítí se slabým a nahne si kořalky; ta jej zdánlivě posilní, zrovna tak, jako bič sedřeného koně; dejte však dělníkovi za jeho práci tolik, aby se mohl najíst sílicí stravy a nejen bramborů nemastných a kávy a on nebude potřebovat kořalku a nebude cítit ani její potřebu.

A abstinentní spolky ve Švédsku a Anglii nemohutní snad proto, že lid švédský a anglický snad by stál na vyšším stanovisku moralním. O nikoliv. Nýbrž tam jsou dělníci mnohem lépe placeni, živí se tedy lépe, opovrhují kořalkou a tak rokem povznáší se stav zdravotní a vzdělanost mezi dělnictvem.

Rovněž mylným jest náhled, že v zimě jest zapotřebí lihovin aby člověka zahřály. Dr. F. Nansen procestoval pěšky celé Gronsko při teplotě čtyřiceti stupňů pod nulou a ani jediné kapky lihovin nepožil.

A obyvatelé nejstudenějších krajin, kde zima trvá 9 měsíců poblíže severní točny, také neví co je líh. Proti zimě chrání jich tučné ryby a jiní obyvatelé moře. A kdyby dělníci i u nás měli dost peněz na slaninu a uzené, tak mnohý by mu dal přednost před kořalkou.

I proti nákaze má prý kořalka chránit. Znamenitý důkaz že tomu tak není podal dr. Pöch, jenž po deset roků již jest rozhodným abstinentem a přece se nenakazil, ošetřovav několik nemocných ránou morovou ve Vídni stižených. A mor jest ze všech známých nemocí snad ta nejchytlavější.