Rok 1900: Desítky skvělých vtipů z doby našich předků

Do památníku.
Jdi, Ofelie, do kláštera
a zanech různé vrtochy;
tam uč se nejdřív trochu vařit
a spravovat si punčochy!

Učitel: »Kdybys měl 3 kr., a strýček ti dva přidá, kolik bysto měl ?«
Žák: »To bych měl akorát na buřta.«

Bankéř A. »Nevíte, příteli, jak to stoji se jměním barona Tausendreicha?«
Bankéř B. »... pár miliónů bude mít, to vím bezpečně, jenže neví m určitě, zda-li jmění nebo dluhů... «

Host k preclíkáři o půl noci v hospodě:
»Věru vaše řemeslo vám závidím! Čím později přijdete z hospody na noc domů, tím radši to žena vaše vidí.«

S fintou na to.
Pan Horký: » Řekněte mi upřímně, slečno Berto, vypadám snad jak opice?«
Sl. Berta: »Nikterak, pane Horký.«
Pan Horký: »A nepovažujete mne snad v duševním ohledu za slona?«
Sl. Berta: »Och, zajisté ne.«
Pan Horký: »A nemyslíte snad, že bych byl ničemný lump?«
Sl. Berta: »Ale, prosím Vás, pane Horký!«
Pan Horký: »Nuže, slečno Berto, pak se tedy nemýlím domnívaje se, že se o mne zajímáte, a prosím Vás o Vaši ruku...«

D. ke příteli B.: »Ty máš obrácenou opici; když se napiješ, moudře mlčíš, ale blábolíš, když jsi střízlivý.«

Jen diskretně.
A.: »Pomyslete si, milý příteli, včera po večeři jsme se k vám se ženou rozběhli, ale vy jste nebyli doma.«
B.: »S největší radostí bychom vás byli uvítali.«
A.: »Nu, a co jste dělali o deváté hodině?«
Paní B. (červenajíc se jako kohoutek): »Muži, zakazuji ti, abys co řekl...«

Trojí pohyb.
Nejdřív se točí pivo, pak se točí sklepnice okolo hosta, konečně se točí s tímto svět.

Myslivec čiperný druží se k dámě a doprovází ji. Přítel upozorňuje manžele té dámy, aby si dal na myslivečka pozor.
Ale pan manžel zcela lhostejně odpovídá: »Snad nebude pytlačit, co by to bylo za myslivce!«

Zlomyslný.
Lesní (k svátečnímu střelci, jenž míří po zajíci): »Tak pěkně pozor a představte si, že to honec — pak ho trefíte jistě...«

Z vojenské školy.
» Co byste dělal, Klimente, kdybyste stál na vartě a přišel k vám, řekneme, tuhle Motejl s duplákem piva a uzenou kýtou.«
»To bych nejspíš omdlel.«
» Omdlel, a proč?«
»Inu, samým podivením, kde na to vše sebral peníze.«

Soudce. »To je už hrůza — nemine týden, abyste něco nevzal!«
Obžalovaný. »Milostpane, já bych bral radši měsíčně jako voni.«

Mistr Dratvička (o modrém pondělku): »To je špás! Opice prý všecko dělá po člověku, a člověk »po opici« nemůže dělat pranic.«

Stud.: »Slečno, pojeďte s námi na výlet!« Venk. slečinka: »No třebas. A kam?«
Stud.: »Do Blanska, k Macoše... «
Sl.: »Ach tak, to já nemohu!«
Stud.: »Proč by ne?«
Sl.: »No, já tam žádného nemám.«
Stud.: »Já taky ne.«
Sl.: »No, vy tam máte přec macochu.«

Z plesu.
Dcera: »Považ, tatínku, mně na plesu celý výbor padl k nohám.«
Otec: »Bože, to musí být nemotorové.«

Z divadla.
Přítel A.: »Jak se vám líbila dnešní premiéra?«
Přítel B.: »Čerta starého, nijak; celé tři akty jsme se se starou přeli, kam máme jit po divadle na pivo.«

Z besedy.
Manžel tlouštík: »V tanečním pořádku mají dnes samý kvapík!«
Manželka tlouštík: »Inu, bezpochyby chtějí s tím být dříve hotovi.«

Ona: »Ty mi tedy rozhodně nechceš dopřát nový klobouk ? Ó, já ubohá! Na mne jdou mdloby!«
On: »Nu, toho ti dopřeju, zavolat lékaře stoji 2 kule, ale klobouk přijde na pět.«

Pan Spurtovič, velocipedista, jezdí na svém patentním kole tak rychle, že by nestačil prohlížet dráhu před sebou pouhým okem - musí ji ohledávat dalekohledem.

Na stanici lokální dráhy na podzim: »Co že nejedete dál?«
»I oni si pan mašinfír s panem konduktorem pečou v lokomotivě brambory...«

Matinka vytýká synáčkovi, přistihnuvši jej o štědrém dnu pochutnávajícího si na uzence, že nedodržel postu a že následkem toho neuvidí zlatého prasátka.
»A proč že by se neměla jíst,« táže se hošík, »vždyť ryba je též maso.«
»Ryba má ale studenou krev!«
»Však uzenka byla také studená, a ostatně neměla ani žádné krve.«

»Jak to přijde, že tvůj jindy dosti lakomý manžel dává ti tak mnoho »jehelného?«
»Zcela jednoduše, měním často komornou, ale hledím, by byla k světu...«

Komisař: »Nu, vy také nemáte tu nejlepší pověst.«
Darmošlap: » Prosím jich, našinec je zvyklej skromnosti.«

Zákaznice: »To vaše nynější uhlí pranic nehoří.«
Uhliř: »To můžou bejt ráda, paní Brožová, aspoň málo spálej.«

Soudce: »Vy prý jste ukradl Aronu Pikovi homoli cukru?«
Obžalovaný: »Poňženě prosím, já jsem čeť v novinách, že nemáme od Arona kupovat.«

Učení o ženách.
Mathematik: Žena připadá mi jako věta Pythagorova; u ní již mnohý své oslovstvi dokázal.
Botanik: Žena je rostlina otáčivá; nejen že kolem muže se točí, ona jím i otáčí.
Mineralog: Žena zdá se mi protivou býti drahého kamene; broušením kámen ceny nabývá, obrousí-li se žena, nestojí za nic.

Antiukolébavka.
Holá! Vzhůru!! Vstávej, dítě!!!
Očka protři okamžitě,
abys uvidělo tátu,
jak se zdělal »u Donátů«!