Rok 1900: Podivné následky nedostatku fyzické lásky

Zamilovaný pár.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Hysterie jako následek pohlavní zdrželivosti.

Milosrdná sestra, dvacetiosmiletá, povahy sanguinicko-cholerické, činná v nemocnici v Beauvaisu, jata byla mocnou láskou k mladému vojínovi, jenž ležel v oné nemocnici.

Kdykoliv mladého toho muže spatřila, zapýřila se, zbledla a zachvěla se, pak padla do mdlob, válela se po zemi, trpíc záchvaty hysterickými. Nikdo nedovedl si vysvětliti příčinu těchto záchvatů, ale mladý vojín ji uhodnul. Když slyšel od domácího lékaře, že jediný prostředek k jejímu vyléčení jest manžel, vyhledával příležitosti, aby ji vyhojil.

Mladý vojín však musil opustiti nemocnici a jiti k svému pluku. Záchvaty nastaly opět tak silné, že čtyři osoby musily nemocnou držeti a zabrániti tomu, aby si neroztříštila lebku o zeď.

Asi měsíc po svém odchodu z nemocnice vojín toulal se podél zahrady, kde nemocní se procházeli; zpozoroval sestru, dal jí znamení, kterému dobře bylo porozuměno a při modlitbě večerní milá sestra chyběla. Marně ji hledali po několik dní, zběhlá všecku stopu po sobě setřela.

Později se doslechli v nemocnici, že milá milosrdná sestra se provdala, že je zdráva, že má kantinu u 4. pluku hulánského.

Hysterie jako následek neukojeného chtíče a pohoršlivě vášně.

Nejlepší lékaři marseillští byli povoláni, aby léčili děvče asi dvacetičtyřleté, o kterém šlo mínění, že jest posedlé ďáblem; pověrčiví sousedé měli ji za čarodějnici a křižovali se, jdouce mimo její obydlí. Toto děvče nejen že mělo záchvaty hysterické, nýbrž jevilo tak zvláštní úkazy, že všichni ostatní lékaři, až do příchodu doktora Draignana, byli v koncích se svými vědomostmi. Děvče jakoby každý týden rodilo oblásek.

Dr. Draignan slíbil rodičům, že jí vyléčí, a poslal pro lékaře porodníka, který již ji byl ošetřoval. Zkoumali pochvu; tam vskutku našli kousky oblázkové a množství písku, což hned odstranili. Písek byl podoben písku na břehu blíže domu nemocné.

Poněvadž toto děvče bylo velice plodné, stopoval pan Draignan svědomitě pokroky těhotenství a nechal je roditi každý týden před svýma očima.

Byl jsem tak trpěliv, vypravuje tento lékař, že po dva měsíce byl jsem vždy přítomen těmto porodům, a neviděl jsem nikdy jiného rozdílu v kaméncích nežli tvar; nebyly nikdy hladky, aby zamezovaly trhliny na rodidlech, nýbrž velmi nepravidelné a tak ostré, že při tom nic nebylo nápadnějšího nežli chirurgická dovednost, s jakou byli vyjímány, a dovednost děvčete vstrčiti je do pochvy bez poranění, ač ne bez bolesti.

Proč a k čemu užívala těchto nebezpečných prostředků? Konečně jsem se toho dověděl; onanie, které se byla od dlouhých dob oddala, nebudila, již v ní podrážděnost pohlavní, a proto zkoušela to kaménky. A to byl ten zázrak.

Nebyl bych si dovolil věc vypravovati, pravil dále Dr. Draignan, kdyby několik lékařů nebylo bývalo očitými svědky, a kdyby celé město nebylo potvrdilo tuto zprávu. Kdyby snad někdo věci této víry přiložiti nechtěl a ji za nemožnou prohlašoval, pro toho uschoval jsem jeden z oněch kaménků. Na konec musím podotknout, že děvče nebylo by nikdy přišlo na tuto myšlénku, kdyby rodiče nebyli se protivili její lásce k jistému mladíku a kdyby je byli provdali. V takovýchto případech provdání jest jediný možný lék.

Jsme mínění oněch fysiologů a filosofů, kteří soustavě ženských rodidel připisují silný vliv na fysický a psychický rozvoj ženy.

Čivové choroby, často se opakující churavost, bezpříčinný neklid, zvláštnosti, vrtochy stoupání a opětné klesání sil, mdloby atd. atd. to vše vychází z dělohy. Tato má své doby probuzení, svůj klid, své pauzy a odtud ty nesčíslné změny v ženské ústrojnosti od apathické nevšímavosti až po křečovité rozčilení.

Diderot výborně popsal toto zpětné působení těmito slovy: »Žena chová v sobě ústroj, vydaný hrozným křečovitým záchvatům, a ústroj ten ji tak ovládá, že strašidla všeho druhu vynořují se v její obraznosti. V hysterickém třeštění vrací se k minulosti, vrhá se do budoucnosti, a všecko jest jí přítomností; a všecky tyto zvláštní představy vycházejí z pohlavního ústroje jí vlastního.

Žena v mládí hysterická na stará kolena stává se pobožnou, žena, které zůstane v pozdějším věku ještě dosti síly, byla v mládí hysterická; hlava její mluví ještě řečí oněch oněmělých smyslů. Nic u ní není sobě bližšího jako extase, vidiny, proroctví, zjevy vzletná báseň a hysterie. Když prušačka Karšová pozdvihne své oko k nebi blesky rozpálenému, vidí v oblacích Boha; vidí kterak z cípu svého černého řasnatého oděvu vrhá blesky na hlavy zlých hříšníků.

Mezitím ta, která s ní v jedné kobce je uzavřena, myslí, že je vyzdvihována v duchu a duše její rozplývá se v lůně božském; bytost její mizí před bytostí boží; omdlévá, umírá; prsa její silné se dmou, a její družky rychle přestřihují pásky její šněrovačky.

Nastavá noc, slyší nebeské hlasy, hlas její mísí se v hlasy nebešťanů; pak sestupuje opět k zemi, kde vypravuje o nekonečných radostech, které zakusila. Poslouchají ji, sama jest o tom přesvědčena, někdy přesvědčí a nakazí jiná. Taková hysterická žena má v sobě vždy něco ďábelského nebo božského, ale vždy před ní se chvějí.«

Takový jest vliv dělohy na ženu, jejíž citový život okolím bývá silně podporován; a vliv ten trvá až do podzimku života. Pak stavši se neschopnou k rozmnožování člověčenstva, trpí poslední velikou ústroj ní přeměnu a přestupuje pro dobu následující opět do obyčejného individuelního života.