Chrastí z arcibiskupského lesa.
A tomu, kdož se a tebou chce soudili a sukni tvou vzíti, nech mi i plášť. Evang sv. Matouše 5 k. 40 v.
Před krajským soudem v Olomouci odbývalo se přelíčeni. Obžalovány byly dvě ženy pro zločin krádeže, poněvadž, jak na venkově zvykem, chtěly si trochu chrastí přinésti a nešťastnou náhodou les ten patřil nástupci Kristovu, toho Krista, který výše uvedená slova lidu hlásal.
Ten však nedbá již na slova Krista, poněvadž dává služebnictvu svému rozkazy zcela jiné. Hajný jeden, který byl jako svědek, udával, že na základě přísného rozkazu arcibiskupa musí každého, kdo v lese vezme dříví, udati.
Tento rozkaz dostal se každému v personálu s podotknutím, že každý, kdo se jím nebude řídit, hned ze služby bude propuštěn.
Obě obžalované odsouzeny byly k trestům nevelikým sice, ale celá tato událost jest novým vavřínem k činnosti olomouckého arcibiskupa.
Dle toho může si jedenkaždý učiniti úsudek, kdyby se mělo stati a černá tyranská cháska obdržela vládu. Co myslíte, pane arcibiskupe, neupekly by se potom ty ženy na ohýnku z roští jimi nasbíraného?
Poznámka Bejvávalo.cz
Pokud vás zajímá, jak je to se sběrem klestí a dřeva v lese dnes, tak podle Lesního zákona si může v lese každý sbírat pro svoji potřebu suchou, na zemi ležící klest (tedy větve nebo zbytky vršků stromů). Hranice pro volný a bezplatný sběr je stanovena zhruba na 7 cm v průměru. Pokud má větev větší průměr, už se jedná o dříví a to není možné z lesa bez předchozí domluvy a případného odkupu odnášet.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1902: Pomoc bližnímu svému? Zapomeňte! Za sběr klestí v církevním lese skončíte před soudem“