Stěhování se do jižní Afriky.
C. k. pol. ředitelství v Brně vydalo tuto vyhlášku: Vzdor opětovným výstrahám před stehováním do jižní Afriky lze stále pozorovali silný příliv rakouských státních občanů do zmíněného území: z toho dá se souditi na existenci tajné agitace za účelem lákáni vystěhovalců do jižní Afriky.
Pozorování toto pohnulo c. k. ministerstvo vnitra k uveřejnění následující, nově mu došlé informace, jež pochází od zpravodaje, s poměry v Transvaalu a v kolonii Orange-River dobře seznámeného.
Nynější poměry v jižní Africe jsou takové, že neslibují novým příchozím žádného úspěchu, zejména jestliže titéž hranic Evropy nebo dokonce našeho mocnářství nikdy nepřekročili a jazyků v zemi obvyklých mocni nejsou.
Dobytek, někdejší to bohatství obyvatelstva, byl morem a válkou silně zdecimován a posledním chudým zbytkům druhdy velikých stád hrozí úplné zničení novou nákazou, zvanou „Rodesian Red Water“, jež teprve nedávno byla v Transvaalu zjištěna.
Hovězí dobytek platí se trojnásobně výše nežli v Rakousko-Uhersku a bez značného množství tažného dobytka jest obdělávání půdy nemožné. Největší zájem soustřeďuje se na okresy, v nichž se doluje, zejména Johannesburg. Město a obvod jsou tak přeplněny, že působí panující tam nouze o práci vládě i jiným kruhům starosti; situace tato horší se den ze dne.
Kdežto odborní řemeslníci vydělají často denně až 1 L. a více, musejí se ostatní, nenaleznou-li, což často se stává, přiměřeného zaměstnáni, spokojiti se s výdělkem daleko menším, ba i pouze s 5 shilingy; výdělek takový stačí však při neobyčejné drahotě sotva k tomu, aby jednoho člověka od hladu uchránil.
Za takových okolností lze největší části vystěhovalců, kteří se nyní do Transvaalu nebo do kolonie Orange-River odebírají, předpověděti jen smutný osud. K tomu přistupuje ještě okolnost další, která může míti pro vystěhovalce osudné následky.
Vláda v Transvaalu a kolonii Orange-River dovoluje totiž vstup do země jen omezenému počtu jiných než britských státních příslušníků. Pro rakouské a uherské státní příslušníky uděluje se pouze dvacet povolení měsíčně, a mají při tom ony osoby, které již jednou v nových koloniích byly usedlými, a do nich se vracejí, přednost přede všemi ostatními.
Stává se již nyní často, že vystěhovalá musejí 3 i více měsíců, namnoze bez zaměstnání a výdělku čekati v pobřežních místech na povolení k cestě, již to samo o sobě jest pro postižené krutou pohromou. Zlepšení poměrů těchto nelze tak brzy očekávati.
Na to se obecenstvo za účelem tím upozorňuje, aby nevěřilo opačným ujištováním osob, které hodlají ze sprostředkování dopravy zámořských vystěhovalců těžiti a často také vylákáním kaucí za slíbenou službu nebo práci zločinným způsobem k penězům si pomáhají.
Úřady jsou vždy ochotny, sdělili jakékoliv jim známé zprávy o hospodářských poměrech zámořských zemí.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1902: Problémy s migrací obráceně: Češi podléhají slibům a hromadně utíkají do Afriky za lepším životem!“