Rok 1902: Proč je nezbytné naučit děti plnit své povinnosti?

Povinnost.

Když narodí se dítě, tvořívají si jeho rodičové veliké plány o něm do budoucna. Říkávají: »Ten hoch bude tím neb oním,« určují mu předem nějaké zaměstnání, aby k něčemu užitečnému na světě byl, jemu dle svých sil a schopností prospěl. Současné s tím určují mu též jeho povinnost.

Povinností má každý člověk mnoho, které se od sebe velmi různí. Jiné jsou povinnosti žáků a žákyň, jiné dívek a hochů, jiné povinnosti mají rodičové k dětem a zase naopak, jiné má pečlivá hospodyně i choť, jiné rolník neb živnostník, jiné učitel neb úředník. Každý má za povinnost povolání, které dle svého rozumu a svědomí za užitečné uznal, co nejsvědomitěji vykonávati. K tomu nechť směřuje výchova.

Co by platno nám bylo, kdybychom si mnohými vědomostmi hlavu naplnili a pak nečinnými byli ? Kdybychom různým pracem se naučili a pak nepracovali ? Světu bychom za své vychování se takto špatně odsloužili; byli bychom jako ti trubci v úle, kteréž včely živiti musí.

Rozhlédneme-li se kolem, uvidíme, jak mnozí lidé rozumějí povinnostem svým. Mnohý otec má četnou rodinu, o kterou se má starati; ale on chodí z hostince do hostince, popíjí, v karty hraje, o živnost svou se nestará, jmění rozhazuje.

Proč uvázal se v povinnosti, kterých splniti nechce? Mnohá matka, ač má velké a důležité povinnosti hospodyňky, o svou domácnost se nestará, ku škodě rodiny své.

Mnohá žákyně má úkoly psáti, na paměť se učiti; ale ona na místě učení se toulá. Po té arci ve škole neumí a je plísněna. Takto nebude ze školy mít užitku.

Člověk své povinnosti přísně vykonávající, jest i přese všechny nehody i útrapy, jež ho na světě potkávají, vždy spokojený, neb jeho svědomí mu praví, že světu prospívá, byť i od lidí zneuznán a neoceněn byl. To jest karakter a ten na chvále si nezakládá.

Kterak zvyknou si děti své povinnosti věrně plniti a vykonávati? Když jim nějakou práci uložíme, bedleme, aby ji pečlivě vykonaly. Dříve nedovolíme jim ani si hráti, ani se procházeti. Tak zvyknou si svoje povinnosti plniti a tyto nad zábavu ceniti.

I my, české hospodyňky, plňme svoje povinnosti pečlivě! Pak prospějeme i svému národu.

Kdyby každý člověk svým povinnostem dostál, bylo by blaze na zemi.

Proto poznejmež a konejmež věrně své povinnosti!