Rok 1902: Volební právo žen by způsobilo škody jako třicetiletá válka!

Ženské hnutí.

Volební právo žen jest v Dánsku na denním pořádku.

Slavný profesor Jiří Brandes byv tázán, jak on smýšlí o této záležitosti, odpověděl: „Provedení volebního práva žen nezdá se mi býti nepravděpodobností. Jest ono důsledkem demokratické myšlenky. Snad bude provedeno nejprve v některých anglických koloniích, na př. v Novém Zélandě (tam však již jest provedeno, pokud nám známo), nebo na australské pevnině a patrně zde nezpůsobí žádné škody.

Naproti tomu bude to asi ještě dlouho trvati, než bude přijato v Německu, v Rakousku, v romanských zemích a v Anglii, nemluvě ani o Rusku a Turecku.“ Dále pravil, že volební právo mužů jest věcí velice konservativní a bylo by jistě nespravedlivo, ženám toto právo odpírati, když ony na to kladou takový důraz. Kdyby však dostalo se volebního práva ženám ve Francii, tu klesne země do reakce, z níž by se nevymanila ani za 500 let, Francie by se stala novým Španělskem.

V Itálii, ve Španělsku, v Rakousku a v Polsku by volební právo žen účinkovalo asi tak, jako v 30letá válka na Německo — přivedlo by totiž ony země o několik století nazpět. Myslící ženy jsou ve všech zemích daleko větší menšině, než-li myslící mužové“.

K tomu si dovolíme podotknouti, že jest sice pravda, že jest dnes mnohem méně žen vzdělaných a uvědomělých, než-li mužů — nemusí však doslovně vyplniti se obava slavného profesora dánského, zvláště když uvědomělých žen bude přibývati.

Ostatně zkušenost nás učí, že ony ženy, kterým byly svěřeny nějaké úřady veřejné, nepůsobily nikterak zpátečnickým směrem — nejnovějším toho dokladem jest hnutí pokrokových stran proti předlohám nového školního zákona v Anglii, jímž se vylučují ženy z veřejných úřadů školských a právě tyto pokrokové a svobodomyslné strany prohlašují, že tím učiněn jest hodný krok do zadu, když v úřadech školských budou jen mužové zastoupeni. Rovněž tak v Americe jest činnost žen ve školských úřadech náležitě oceňována, jak se níže o tom blíže zmiňujeme.

Ženské hnutí slavilo onehdy nové vítězství. Při volbě v Coloradě v Americe byla zvolena paní Carie Grenfallová od demokratů značnou většinou za superintendenta veřejného vyučování ve zmíněném státě.

Pokrokové živly všech spojených států amerických pozdravují tuto událost nejvřelejším způsobem v zájmu ženského hnutí jakož i v zájmu veřejného vyučování, neboť zkušenost posledních let učila, že kdekoliv byla volena žena do úřadu školního, vždy to bylo jen ku zdaru celého školství, neboť mužové obyčejně využitkují svých úřadů k politickým strannickým účelům, kdežto žena věnuje se jen a jedině svému povolání.

Ženy všech zemí a všech stavů organisují se v různá sdružení — ovšem ženy vyšších a nejvyšších stavů v Německu by se velmi snížily, kdyby se přimkly k některému sdružení, které se nalézá pod hodností jich vysokého stavu, a proto založily vlastní spolek, k čemuž dala podnět princezna Karla Salm-Horstmarová a sice založily „Spolek německých kněžen pro zvýšení mravnosti“.

Spolek čítá celkem 71 členů, mezi nimiž jsou dvě královny. Ve zvláštním provolání prohlašuje spolek podporu stávajícím již ústavům pro záchranu padlých žen jakož i uplatnění vlivu na ony muže, kteří zaujímají veřejné postavení ve státě, tak aby činnost žen na prospěch padlých soudružek tím účinnější byla. První schůze konána byla ve Frankfurtě n. M.