Rok 1903: Tureckému velvyslanci nafackoval jeho osobní lékař. Proč k tomu došlo?

Čtyři políčky na tureckém vyslanectví ve Vídni.

Jak již stručně sděleno, odehrála se v neděli o 11. hod. dopolední na tureckém konsulátě ve Vídni zajímavá, třeba že dost trapná scéna, která stala se předmětem denního rozhovoru.

Turecký konsul Mahomed Nedim bey dostal od přiděleného mu lékaře dra. Abdulaha Dževdeta čtyři políčky, dle doslechu velice pádné. Proč použil lékař při jednání s konsulem tohoto neobvyklého, dorozumívacího prostředku, vysvětluje lékař sám asi takto:

Před třemi roky byl přidělen tureckou vládou k vídeňskému konsulátu jako lékař. Krátce po nastoupení místa zpozoroval, že stává se předmětem intrik neznámé, třetí osoby. Přese všechno pátrání nemohl se dopídili nepřítele, který o něm šířil nepěkné pověsti až do samého paláce sultánova.

„Někdo sdělil o mně" — vypravuje — „že jsem ve spojení s Mladoturky. Není na lom zbla pravdy a zpráva tato měla za účel otřásli mé postavení.“ Konečně nabyl pronásledovaný lékař přesvědčení, že zprávy o něm zasílá bud konsul sám anebo osoba jiná na jeho ponuknutí.

Utvrzení důmněnky o nepřátelství konsula sesíleno, když objevila se v tureckém officiosním orgánu „Sabah“ zpráva, která měla za účel, vrhnouti na lékaře, jenž byl po kolik let dopisovatelem tohoto listu, podezření, že on jest jejím autorem. Dotýkala se věcí konsulátu tureckého ve Vídni, o nichž nikdo jiný neměl vědomostí, než konsul a lékař.

Vida, jak podle proti němu konsul pracuje, poslal mu v pátek lékař své svědky a vyzval jej na souboj. Konsul však vyzvání odmítl a telegrafoval do Cařihradu, že lékař propůjčil se k politické agitaci jiných mocností a že žádá za okamžité jeho odvolání. Lékař na to odebral se v neděli dopoledne na konsulát, kde v saloně konsulově zastihl vojenského attaché generála Chukri pašu a tajemníky Salih Hamida a Azifa beye.

Jak praví, byl tak rozčilen, že nepozoroval ani, že má obě ruce v kapsách. Obrátil se na konsula ihned otázkou, z jakých důvodů opovažuje se u sultána jej podezřívati z politické agitace a z celé řady jiných, nečestných věcí. Konsul na to odvětil prý mu pánovitě: „Chcete-li, abych s vámi vůbec mluvil, dejte ruce z kapsy a mluvte tónem, jakým má mluviti podřízený ke svému nadřízenému, rozumíte.“

Místo odpovědi vytáhl lékař ruce z kapsy, nikoli však, aby zaujal slušnou posici, nýbrž aby jimi vtiskl na tvář konsula rychle za sebou dopadající čtyři políčky. Vše stalo se tak rychle, že nebylo ani možno postřehnout ozvěnu, jinak zvučných ran.

— Při rozmachu k pátému poličku byl lékař stržen nazpět a odveden, zatím co konsul, nevzpamatovav se ještě z leknutí, ohmatával si hlavu. Když se trochu z překvapení vzpamatoval, telegrafoval sultánovi o tom, co se stalo, a aby si jej pro sebe naklonil, zahrál si na velkomyslníka a žádal, aby sultán dříve nevynášel soud nad lékařem, dokud i jeho nevyslechne.

U ministerstva zahraničních záležitostí vymohl si konsul okamžité vypovězení lékaře z Rakouska. Skutečně se tak stalo a po 24hodinném povoleném prodlouženi odjezdu, odjel lékař do Pešti, načež odebere se do Paříže, kde chce očekávali rozhodnutí sultánova v nemilé afféře.