Rok 1903: Větrání ve školách je nezbytné pro zdraví žáků, obavy z plýtvání teplem jsou nesmysl!

Školní vyučování.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Ventilace.

Vzduch v místnostech školních znečisťuje se nejen dýcháním žactva, nýbrž i výpary z těla jejich, z prádla, šatstva, obuvi, rozkladem tuků vyloučených potem, výpary z úst, nosu, uší, ze zažívacího ústrojí a hlavně též nanešeným prachem i umělým osvětlováním (vyjma elektrickým).

Přivedením 15—30 m3 čerstvého vzduchu v hodině pro žáka vyhověno není ještě zdravotnímu požadavku. Pakli místnost sama jest nečistá a žáci v ní nečistí a nezdraví, jest ventilace bezúčelná a na opak za jistých okolností přispívá ku stálému znečisťování vzduchu. Čím čilejší jest ventilace v nečisté místnosti, tím více udržují se prach a výpary z nečistot ve víru a vzduch cirkulující jest pak stále znečistěn.

Zdravotní význam ventilace přichází jen tenkráte ku platnosti, když dodržována jest povšechná čistota jak v místnostech, tak u žáků v ní se nalézajících.

Přirozená ventilace sparami oken a dveří, pory ve stěnách atd. jest nepatrná a nestačí ku dostatečné výměně vzduchu a naopak může se jí na př. z místností spodních, z násypů pod podlahami přiváděti vzduch znečistěný.

Čím větší jest tato přirozená ventilace, tím větší jsou i ztráty tepelné, při nepoměrně malém efektu ventilačním. Z uvedených důvodů jest lépe ventilaci přirozené zabrániti a nahraditi jí vydatnou ventilací umělou.

Periodické větrání otevíráním oken protilehlých a dveří jest výhodné, zejména tam, kde školy odkázány jsou na pouhou přirozenou ventilaci průduchovou.

Ventilace průvanem dá se nejlevněji provésti a vykazuje patrný účinek větrací, bez velkých ztrát tepelných, tak že možno tomuto větrání dáti přednost oproti zanedbávanému a nedokonale zařízenému větrání ústřednímu.

Periodické větrání průvanem bylo v saských školách zavedeno již před lety. Má-li však větrání toto účelně se prováděti, nutno i protilehlá okna v chodbách otevříti. Nevýhoda tohoto větrání spočívá v tom, že třeba po každé hodině vyučování přerušiti a dítky do zvláštní temperované dvorany zavěsti, ježto v chodbách při průvanu zůstali nemohou.

Při tomto způsobu větrání jest nutno, aby budova školní měla tichou, zdravou polohu a byla co nejvíce vzdálena hlučných zaprášených ulic a průmyslových závodů. Další závadou tohoto větrání jest, že průvanem zvíří se v znečistěných síních prach a děti vrací se do vyměněného sice, ale prachem smíšeného vzduchu.

A jak to v našich školách po všech těch nařízeních dosud vypadá?

Líčím dílem dle vlastní 20 leté zkušenosti, dílem dle informací kollegů městských i venkovských, jichž se mi ústně i písemně hojně dostalo. Podotýkám, že zvlášť křiklavých případů mně známých neb sdělených ani neuvádím, protože jsou asi ojedinělé a výtky tu a tam uvedené nechci snad generalisovati na ujmu cti celého stavu učitelského neb našich obcí.

Za uplynulých 9 let od vydání posledního nařízení c. k. zemské školní rady stal se zajisté slušný pokrok, ale přece ještě dnes bují na mnoha školách starý zlořád a učitelstvo bohužel není v tom ohledu bez viny. Jest ovšem také dosti příčin, na nichž učitelstvo viny nemá.

Jsou to zvláště po venkově ubohé tu a tam poměry místní. Bídná budova bez nejnutnějších zařízení zdravotnických, polo rozbořená kamna a nedostatek paliva.

Na ménětřídních školách zadává se topení a čištění škol z pravidla správcům škol za určitý paušál. Ten bývá však místy nedostatečný, neboť vyměřen třeba před mnoha lety, kdy cena paliva a také platy služkám byly značně nižší. Nemožno jim někdy tudíž i při nejlepší vůli za tak nízký plat lépe toho opatřiti.

Nad to ještě nevyplácejí některé nesvědomité obce učiteli paušál třeba po několika letech. Jak má pak nakoupiti větší zásobu paliva! Nejsou ovšem také právě řídké případy, že správcové škol z nedostatečného tak již paušálu chtí ještě pro sebe ušetřiti, a tam bývá pak nejhůře. Na takové škole topí se jen tak pro jméno a nevětrá se v zimě vůbec.

Ze zděděného zvyku nezačíná se někde topiti až po Všech Svatých a topívá se tak do sv. Josefa, byť před tím neb po tom třeba mrzlo. Ráno začíná se topiti pozdě, tak že děti hodinu, dvě mrznou. Učitel zůstane v zimníku, ale chudé děti sedíce ve svých hadříčkách krčí se zimou.

»Teplo« musí pak vydržeti až do konce odpoledního vyučování, a se zlou by se potázal učitel, kdyby se odvážil v přestávce neb po dopoledním vyučování otevříti okno (jiné ventilace nebývá). Vydal by se jisté nemilosti svého představeného.

Jest obecně totiž rozšířeno mylné mínění, že provětráním ztrácí se mnoho tepla.

Pro upokojení šetrných i horlivých uvádím, že stačí za mrazu již 2—3 minuty, aby při otevřených oknech a dveřích průvanem docílila se úplná výměna vzduchu, při čemž ztráta tepla obnáší pouze asi 2%, jež byla právě obsažena ve vzduchu třídy, kdežto 98% tepla obsaženého ve zdech a nábytku tam zůstává. Po uzavření místnosti stojí za chvíli rtuť v teploměru téměř jako prvé.

Poměry v městských školách bývají z pravidla příznivější.

Však toho také městským dětem, odkázaným většinou na pobyt v zavřených místnostech, právem více třeba. Již školní budovy bývají účelněji stavěny, opatřeny topným i větracím zařízením dokonalejším, což aspoň činí možným hověti hygienickým požadavkům. Mimo to bývá při takových školách ustanoven školník a městské obce plnívají své povinnosti svědomitěji, ba někde skutečně vzorně. Proto také setkáváme se tu častěji s náležitým pořádkem: ve škole bývá čisto, vytopeno a provětráno.

Tu záležívá zase nejvíc, ne-li vše, na správci školy. Kde však ten nekoná svých povinností svědomitě a ponechává starost o to libovůli školníkově, nebývá pak o mnoho lépe nežli třeba v poslední vsi.

Služba školnická je jistě těžká, a proto si ji také někteří až tuze ulehčují.

Zařídí si vše podle svého rozumu a hlavně dle svého pohodlí: topí, větrají a čisti, kdy a jak chtějí. Aby se nemuselo dvakrát zatápět, nevětrá se po celý den ani okny ani ventilacemi, ač vyučuje se tam třeba ráno, odpoledne a ještě večer pokračovací škola.

Hatí-li školníkovi přece někdo jeho pohodlí a větrá aspoň ventilacemi, ví si i tu rady: zalepí kanálek pod kamny hlinou, řetízek vypne, neb dokonce zabední na zimu ventilační otvory na střeše. Ví, že zůstane bez trestu, i když to vyjde na jevo.

V některých městských školách je řediteli školy, který bydlí mimo školní budovu, třeba značně od ní daleko, skutečně obtížno kontrolovati, jak větrání a čištění se provádí, zvláště je-li škola rozstrkána po několika budovách, neb kde vyučují se ještě učňové až do ½9 hod. večer; ale právě z té příčiny je kontrola časem nutná, jinak dříve neb později i horlivý ochabne.

Některá budova školní i při trojím vyučování zůstává po celý den vůbec zabedněna; teprve večer při metení, jež trvá v každé třídě 2—3 minuty a provádí se skoro na sucho, pootevře se jediné ze 4 neb 5 oken — a za tu chvilku je pro celý den vyvětráno a vyčištěno. Chodby metou se namnoze v době vyučování a žactvu, přecházejícímu po hodině do jiných učeben, zvláště na měšť. školách, jest projiti zvířeným prachem.

Stěžují-li si pak jednotlivci správci školy, který sám nedbá, valně nepochodí. Ukazuje se jim, že všichni ostatní jsou s dosavadním stavem spokojeni, jen oni nikoliv. Pravda jest, že některý správce školy ani školníkovi nebo topičovi poručiti nedovede, aby konal své povinnosti.

— Musí-li si učitel stěžovati pak častěji, omrzí to konečně jeho představeného a dá podřízenému znáti, že to považuje za pouhé obtěžování vlastní osoby, po případě i za úmyslné týrání školníka. Učitel neodváží se pak z pravidla přes hlavu svého představeného dále si stěžovati, a sotva by také co pořídil. Byl by asi vylíčen za přemrštěnce a učiněn neškodným.

Spíše opováží se takový vydařený školník jíti s žalobou na radnici, že musí následkem »přílišného« větrání plýtvati palivem, a to obyčejně pomůže.

Bez vyšetření vydá se hned školám výnos, aby větrání (tak již ubohé) co nejvíce se omezilo, a aby se ve školách palivem neplýtvalo. Ba odváží se i k c. k. školnímu inspektoru se žalobou na učitele nepohodlného. — Aspoň tam mělo by se mu dostati důkladného poučení a zaslouženého odbytí.

Jak se věci ve skutečnosti mají, povolaní úřadové nevědí a také se nedovědí. Každá lež se tu dobře udá a horlivému učiteli vynese jeho svědomitost ještě nepříjemnosti.

Dle zprávy správce školy je vše v pořádku, a s učitelem se nemluví.

Kdo se směje na konec — je školník.

Někteří tito lidé považují svou službu za jakýsi výměnek a dle toho se zařídí. Najmou si služku a ta jediná, byť dřela do úpadu, nemůže ve velikých budovách všeho řádně zastati. Vždyť někteří vzdali se jen proto svých živností, aby si tu pohověli. Zimní topení a dokonce již větrání považují jen za obtížnou přítěž své služby.

Místa školnická zadávají se nezřídka ne nejschopnějším ze žadatelů, nýbrž z protekce, spíše právě lidem nejméně schopným, o nichž se takřka napřed ví, že se k tomu nehodí a že ani nemíní své služby řádně zastávati.

Všechna moderní technická zařízení, velkým nákladem občanstva opatřená, všecky zásady zdravotní zvrhají se v pravý paskvil v rukách podobných lidí. Zde se může vším právem mluviti o plýtvání penězi poplatnictva!