Rok 1904: Děsivé podmínky v armádě, které přivedly mladého vojáka k sebevraždě

Smuteční vůz.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nová obět militarismu.

Jindřichohradecký »Stítný« sděluje: Ani ještě neuklidnila se rozrušená mysl občanstva nad případem vojína Lichtmajera, který dosud v nemocnici zápasí se smrtí — a již nová zpráva z kasáren neméně hrozná, roznesla se městem.

V pátek dne 8. t. m. těžce postřelil se v jindřichohradeckých kasárnách pěšího pluku čís. 75 po polednách vojín Ladislav Vojna.

K důstojníkům, kteří ihned po ráně k němu přiběhli, prohlásil, že učinil tak následkem jednání lékaře, který jej nechtěl uznati nemocným. Vojna, jenž prvý rok sloužil, měl od bot téměř do krve odřené nohy.

— Poslední dobou začly nohy otékat, takže každý krok činil mu pochopitelné bolesti. Hlásil se tudíž nemocným. Lékař ho nemocným však neuznal a tak musil nebohý muž chodit na cvičeni a vykonávati všechny práce, což způsobovalo mu trýzeň nemalou.

Hlásil se podruhé a zase byl odmrštěn. Snášel trpělivě krutost soldatesky i svých bolestí. Doufal, že přece jen lékař jej uzná nemocným, neboť nohy mezi tím značně otekly, takže churavost jejich stala se velmi vážnou. Hlásil se tedy minulý pátek opětně, tedy již po třetí, leč i nyní marně.

To rozlítostnilo jej tou měrou, že rozhodl se učinit násilný konec svému životu, než za tak těžkých a bolestných okolností žít. Mužstvo, obývající světnici s Vojnou, čistilo právě v poledne pušky. Též i Vojna.

Nikdo netušil, že za vypravování veselých anekdot a hlaholil zpěvu činí nepozorovaně přípravy k rozloučení s životem. Když pušku Vojna vyčistil, opatřil ji nábojem a aniž by byl kamarády pozorován, opřel se o postel, namířil na prsa a palcem u nohy smačkl kohoutek.

Zahoukla rána a Vojna rázem skácel se k zemi, smrtelně raněn. Bylo to o půl 1. a ve 4 hod. odpoledne v nemocnici skonal. Do posledního okamžiku byl při vědomí.

Stále prosil, aby pozdravovali jeho rodiče v Pacově, a aby mu odpustili, že nemoh jinak jednati...