Rok 1904: Přestane Vatikán konečně pokládat Mistra Jana Husa za kacíře?

Mistr Jan Hus.
Autor Václav Brožík.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Revise procesu Husova.

Dnes konči se rok čtyrstý osmdesátý devátý od mučednické smrti Mistra Jana Husa. Právě tak dlouho trvá spor národa českého s církví římskou. Ve výroční den umučení Husova tento spor rozjitřuje se znova jako rána nezacelená.

Oslavy, pořádané uvědomělými, poctivými Čechy na uctění památky kazatele betlemského, pociťují se hierarchií římskou jako bodnutí do zlého Svědomí. Toto zlé svědomí nemůže dojiti pokoje bezmála po pěti stech létech. Národ český oslavuje velikého syna svého s radostným a vděčným nadšením: hierarchie římská zažehnává od sebe jeho stín s pocity nejnepříjemnějšími.

Zvláštní to zajisté zjev v dějinách církve římské! Ze všech tisícův obětí, na jejichž zničení budova její rostla, Jan Hus pálí ji nejvíce. Hranice, jež na povel její dne 6. července 1415 vzplála na břehu Rýna, aby v popel obrátila smrtelné roucho velikého ducha Husova, nebyla uhasena ani všemi potoky krve, prolévané od tohoto dne ve vlastech českých po půltřetího sta let... A hoři tam posud; plameny její šlehají posud k nebesům jako nejtěžší obžaloba pro prolití nevinné krve spravedlivého!

Mezi národem českým a hierarchii římskou od té chvíle stoji nesmířená postava Husova. Bezmála pět století prošlo od onoho činu kostnického, jejž novověká, nestranná kritika dějin kulturních nazývá „justiční vraždou“.

Dovedemeť se i my dívati na nejbouřlivější příběhy století minulých bez vášně; oželeliť jsme už velmi mnoho z někdejší slávy a velikosti naši vlasti a našeho národa; však pro „justiční vraždu“, spáchanou na Husovi, žádáme zadostiučiněni. Toho domáháme se v dnešní výročí jeho umučení, vybízejíce hierarchii římskou, aby podnikla a provedla důkladnou, spravedlivou a poctivou revisi jeho procesu.

Jsou v dějinách sensační vraždy, v nichž vězí něco záhadného, posud nevysvětlitelného. Revise jejich procesu poskytuje nemalých nesnázi. Na příklad revise procesu Albrechta Waldštejna. Jsou umučení, jichžto záhadné ovzduší časem vyjasnilo se samo. Na příklad upálení panny Orleanské a Jakuba Savonaroly.

Obě tyto události, spadající též do působnosti hierarchie římské, vyjasnily se už tou měrou, že jako čarodějnice upálená Jeanne d’Arc už těší se pocty blahoslavené, a přísný mravokárce, dominikánský mnich Savonarola, upálený jako kacíř dne 28. května r. 1498, tedy osmdesát tři léta po Janu Husovi, na základě provedené už revise jeho procesu, co nejdříve vřaděn bude mezi vyvolence boží.

Revise procesu Husova v interesu římské církve samotny měla býti provedena už dávno; nemělo se čekati s ní, až z národa českého bude naleháno na její podniknutí a provedení.

Celý obsáhlý materiál; všechna koncilni akta, všechny okolnosti, zevrubná obžaloba, výslech a výpovědi svědkův byly pohotově: scházela toliko jediná věc, ovšem důležitá, totiž výslech obžalovaného.

A tu vězí vlastní ráz odsuzovacího nálezu kostnického. Mistr Jan Hus byl obžalován, odsouzen a umučen, nebyv připuštěn téměř ani ke slovu, jimž by se byl obhájil, jímž by byl vyvrátil lživá tvrzení obžaloby. Odsouzení a zničení jeho bylo v koncilu kostnickém ustanoveno dříve, než tam byl vstoupil. Jakmile jen otevřel ústa, aby odpověděl k žalobám, byl umlčen všeobecnou vřavou shromážděných hierarchů. V největším spěchu a kvapu sprovoděn se světa!...

Revise jeho procesu jest nevyhnutelna zvláště ze dvou příčin: Předně, aby spravedlnosti se stalo zadost, třeba po pěti stech létech a třeba už nebylo lze napravili zločin, spáchaný na nevinné oběti národní zlomyslnosti a hierarchické mstivosti.

Jediný správný pramen, z něhož dlužno bylo vážili obžalobu proti Janu Husovi, byly už r. 1415 jeho spisy a výpovědi nepochybné. Však obžaloby proti němu byly naskrze lež a podvod, k nimž sáhly nepřátelé jeho. Těm jedině dána na koncilu víra. Dnes všechny spisy Husovy latinské i české, jsou obecně přístupny.

Z těch pak nade všechny důležitý traktát „de corpore Christi“ (o tělu Kristovu) z kořene vyvrací mrzkou obžalobu, vznešenou na něho, jakoby byl popíral proměnu svaté hostie v tělo a v krev Páně. Tento traktát při revisi procesu Husova musí býti položen za základ všeho jednání a šetření, poněvadž poráží všeliké nařčení, jakoby Hus jen v nejmenším byl se odchyloval od učení církve katolické o transsubstanciaci a dopouštěl se tím kacířství!

Revise procesu Husova za druhé jest nevyhnutelná a spravedlivým požadavkem národa českého k vůli oněm katolíkům Čechům, kteří v církvi římské setrvali chtějí s uspokojeným svědomím, že Jan Hus nebyl kacíř! Neboť žádaná revise, provede-li se poctivě a správně, musí dokázali tu pravdu.

Zejmena nižší kněžstvo české, cítící a myslící se svým národem, hlásící se k původu svému věrně, s největší radostí uvítalo by tento nepochybný výsledek revise procesu kostnického. A církev římská vším právem mohla by si gratulovati, kdyby způsobem spravedlivým a poctivým zhostila se oné veliké skvrny, která na ní z mučednické smrti Husovy v národě českém lpí.

Dovedla-li správa církve římské vzchopili a povznésti se k oné mravní výši, na niž po čtyřech stech létech vykonala spravedlnost ke „kacíři“ italskému, Jakubu Savonarolovi, co může jí vaditi, aby nezachovala se podobně ke „kacíři“ českému, Janu Husovi? Snad od r. 1415 také lecčemus se naučila a leccos zapomněla?

Revise procesu Husova věru prospěla by jí v národě českém neméně, než jí prospěla revise procesu Savonarolova v národě italském.