Rok 1905: Katolická církev chce z našich dějin vymazat odkaz Cyrila a Metoděje i Mistra Jana Husa!

Cyrill — Method — Hus.

Nenapadá nás ani v nejmenším nabádati naši veřejnost, aby vrhala se znovu na řešení otázky náboženské. Dnes máme daleko důležitější a nalehavější věci, jež cele měly by zabírati pozornost naši; spory náboženské mimo to pokládati dlužno již za dávno odbyté a také dnešní doba vůbec není příhodnou ku rozvinování a řešení otázek takovýchto.

Ale za povinnost svou pokládáme přece jen upozorniti vedoucí kruhy naše, aby nespouštěly se zřetele některé důležité okolnosti, které s otázkami těmito jsouce v souvislosti, pro ohroženou naši existenci národní mají nemalý význam, a aby nespouštěly kruhy ty se zřetele některé vážné zjevy, jež v životě našem domácím i mimo hranice vlastí našich se vynořují.

Zvláště měly by si toho všímati vedoucí naše kruhy moravské, neboť právě Morava jest tou zemí, které svrchuuvedené zjevy ony nejvíc se dotýkají. V předvečer věrozvěstců našich, sv. Cyrilla a Methoda, a v předvečer památky Mistra Jana Husa, mezi nimižto jest nepopiratelná souvislost dějinná, dlužno si toho připomenouti.

Již několikráte, a v poslední době stále častěji a častěji, proskakují naší veřejností zprávy o činech některých sluhů římsko-katolické církve, které směřují ku úplnému vyhlazení památky Cyrilla a Methoděje ze srdcí a paměti lidu českého na Moravě. Je viděti, že postupuje se v tom soustavně, dle určitého, dobře promyšleného plánu a že děje se tak se strany českému národu nepřátelské, zvláště se strany, která ovládána je „černým papežem“, — se strany jesuitské.

Posmívali se nám Moravanům mnozí, protože prý jsme „cyrillomethodějci“, posmívali se mnozí myšlence cyrillomethodějské celé, uvádějíce v nevážnost všechny ty, kdož se jí zabývali a uvádějíce v nevážnost i všecky časopisy, které tlumočníkem názorů jejich se staly. Posmívali se a — budou se posmívati i na dále. Leč tím nedávej se nikdo másti!

Byly posmívány a poplvány věci často ještě daleko hlubšího významu (nejsem „státoprávníkem“, — ale ku př. s tím jak usuzuje, píše a mluví se v některých kruzích o českém státním právu, nemohu se nijak srovnati) a nemůže proto nikoho mýliti, posmívána-li je myšlenka, jejíž hloubka a význam nespočívá jen snad v zavedení české bohoslužby, jak mnozí se domnívají, nýbrž tkví daleko hlouběji: v odtržení se od Říma a ve zlidovění celého systému církví slovanských!

Jde tu tedy o moment nejen náboženský, nýbrž o velice důležitý moment národní a politický.

Ale pováží-li se, že se strany národu našemu tak nepřátelské, jako jsou Jesuiti a Řím, usiluje se všemožným způsobem o vyhlazení památky na slovanské věrozvěstce a na mistra Husa z hlav a srdcí lidu českého na Moravě — pak vnucuje se každému otázka: proč oni tak činí? Jaké záměry tím sledují?

Arcibiskup moravský, dr. Kohn — odpusťte, že jména toho vzpomínám, ale je to důležito a v souvislosti se svrchu uvedeným — byl cele v rukou Jesuitů. Ti byli také jeho jedinými rádci. Jim také on vydal hlavní místa poutnická na Moravě, Hostýn a Velehrad, aby tam odtud, kam ročně tisíce tisíců lidu moravského v důvěře ku Panně Marii se hrnuly, lid moravský ve svou vládu uváděti co nejlépe mohli.

A dr. Kohn, tento nástroj v rukou Jesuitů, pracoval v jejich duchu ku vytlačení památky na Cyrilla, Methoda i Husa z lidu českého. I kdyby již dr. Kohn nic jiného na neprospěch lidu českého nevykonal, tož již to, že z litanií škrtnouti dal jména svatých Cyrilla a Methoda, tedy právě jména patronů té země, které on byl vrchním pastýřem, pak ta okolnost, že na den 8. listopadu nařizoval a sám sloužil slavné „Te Deum“ na oslavu porážky nad Čechy na Bílé Hoře — již tyto dvě okolnosti by stačily, aby jméno tohoto vrchního pastýře Moravy bylo vyslovováno se zármutkem.

A nedávno proskočily zase novinami zprávy o tom, jak Jesuité na Moravě nadělali si ze svých řad zase jakési nové svaté, kteří mají býli co nejokázaleji uctíváni. Tito noví jesuitští svatí strkáni jsou do popředí jen z té příčiny, aby památka na Cyrilla a Methoda, jimž Velehrad jest zasvěcen, zatlačena byla do pozadí. Domníváte se, že činí tak Jesuité snad bezděky, či že činí tak z nějakých malicherných důvodů, ku př. z nějaké ješitnosti, nebo čehosi podobného?

Klamal by se, kdo by o Jesuitech podobným způsobem soudil! Jesuité dobře vědí, co znamenají Cyril a Method v česk. dějinách: že oni znamenají odpor proti latinisaci i germanisaci, odpor proti feudalismu světskému i církevnímu, odpor proti německým biskupům a proti západnickému Římu!

Nejedná se tu Jezuitům o pouhá jména svatých — ta jsou zcela vedlejšími — jedná se jim tu o systém, jejž Jesuité bájí a jejž všade a právě nejvíce v tom rebelantském národě, který světu dal Husa a Komenského, za každou cenu uplatniti se snaží.

Proto ať posmívá se Moravě kdokoliv a jakkoliv; Morava v těchto dnech při oslavách Cyrilla i Methoda a při oslavách Husových, nechť uvědomí si co se strany římsko-jesuitské se propaguje a nechť tyto záměry Jesuitů i Říma nespouští se zřetele! Jsouť záměry ty namířeny proti národu Českému a proti myšlénce svobody!

Ale Morava nechť v těchto dnech nespouští se zřetele i jinou věc. Sv. Cyrilla i Methoda vypůjčují si lidé, časopisy a celá politická jedna strana, jednak aby tím vytlačili anebo aspoň paralysovali uctívání památky Husovy mezi Českým lidem na Moravě jednak aby tím zmátli lid moravský, aby Cyrillem a Methodem lid moravský pro sebe, pro panovačné, zpátečnické a tmářské záměry svoje získali.

Jsou to lidé, časopisy a jest to celá politická strana, která s Cyrillem a Methodem a duchem jejich nemá zhola nic společného, ba která jim je protichůdnou, neboť ona hájí to, co oni potírali, proti čemu oni bojovali, k vůli čemu oni tolik příkoří snášeti a tolik trpěti museli. Nechť tedy nikdo tím klamati se nenechá, když Cyrilla a Methoda dovolávati se budou lidé, kteří jména slovanských věrozvěstců těch mají v ústech, ducha jejich v srdci svém kle nemají.

A není to žádným rozvinováním nových náboženských sporů, radí-li se nám Čechům, abychom vedle jiných nalehavých a důležitých otázek národohospodářských, kulturních, politických i národních, nespouštěli se zřetele otázku našeho poměru k Římu, otázku změny dosavadního složení církevního, otázku jazyka církve lidu Českého, otázku poměru našeho ku ostatním církvím národů slovanských. Věc ta má příliš hluboký a vážný význam zvláště vzhledem ku konstallaci evropské v blízké již budoucnosti, které neodvratně spějeme vstříc.

Mluví a píše se mnoho o tom, že Německo zabrati se chystá země české. Není to planý a bezdůvodný strašák! To je nepopiratelnou skutečností, na kterou musíme se připravovati! Jaký osud nás čeká pod jařmem říše německé, můžeme si vypočísti již předem. Německo bude se všemi prostředky snažiti nás Čechy vyhladiti, jako se o to usiluje s poznaňskými Poláky.

Rozvažte náš poměr k Římu, navažte styky naše k ostatním církvím slovanským, změňte složení církve u nás tak, aby bylo ne feudálním jako doposud, nýbrž v pravdě lidovým, aby lid kněze sám si volil a nenechal si je dosazovati mocí vyšší, zaveďte do kostelů český jazyk — a tím poněmčovacím snahám navalíte v cestu balvan, který nikomu nepodaří se odvaliti.

Zabezpečíte tím existenci českému národu oproti uchvatitelům německým na nedozírnou budoucnost. Na to pamatujte aspoň v tyto dny Cyrilla, Methoda a Husa.