Rok 1907: Jak Turecko zachvátila panika ze psí vztekliny

Vzteklí psi v Cařihradě.

Od několika dnů zmocnil se obyvatelstva milionového města na Zlatém Rohu strach, že se může tamních dvě stě tisíc pouličních psů vzteknouti.

Kdyby pak každý pes jen pět lidí kousl do lýtka, vztekl by se celý Cařihrad. Příčinu k tomuto strachu zavdalo několik pochybných případů které místní noviny nafoukly. Žijeme právě ve psích dnech.

Ve skutečnosti nebyla u cařihradských psů vzteklina posud nikdy nesporně dokázána. Soudí se naopak, že pouliční psi jsou této nemoci ušetřeni.

Otázka zasluhuje vědeckého objasnění, neboť kdyby vzteklina v Cařihradě skutečně vypukla, mohla by míti nedozírné následky Vyskytuje se také mínění, že by se v tom případě obmezila na psy jednoho okresu. Divocí psi tvoří mnoho malých států s pevnými hranicemi, které nikdy nepřekročí.

Snad jest pud, v těchto hranicích žiti a zemříti a zároveň strach před člověkem tak velký, že jej ani tato nemoc nepřekoná. Tu by psí národ jedné říše vymřel. V Bulharsku panuje mínění, že hojná potrava v horké době může způsobiti vzteklinu.

Proto mají tam tři psí svátky. O těchto podivných svátcích bije do psů kde kdo, až utekou do lesů, odkudž se po několika dnech vrátí vyhublí.

Cařihradský pes žije vlastně stále v takových svátcích; dostane jistě více bití než potravy a řádný, čestný a při vši cikánské svobodymilovnosti vděčný pes zasluhuje ochrany proti obvinění ze vztekliny, pokud někdo povolaný nedokáže opak.