Jedovatá krev.
Jedovatost krve duševně chorých vyzkoušena a zjištěna byla na pijavkách.
Vlach Rebiri vyslovil myšlenku, že krev duševně chorých je jedovatá. Duchaplným způsobem přesvědčil o tom dr. Cajal ve Španělsku, nechav nassáti se krví chorých pijavky, jež pak zároveň ohledával, pokud se týče změn zauzlin mozkových.
Shledal pak na buňkách jejich značné změny, na př. jich mizení po nassátí se krví epileptiků, nebo krví těch, kdož trpěli změknutím mozku, nebo slabomyslostí stáří. Naproti tomu po krvi osob choromyslných nastaly změny zcela jiné a při následcích alkoholismu, blbosti a choromyslnosti dětí zůstaly buňky mozkové beze změny.
Cajal uzavírá z toho, že při některých chorobách duševních tvoří se v krvi jed specificky účinkující.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1907: Je krev duševně nemocných lidí jedovatá?“
1) Jak zachránit staré maso, které už začalo smrdět? Takhle to dělaly naše…
2) Nevěřili lékařům a tak šli k léčiteli. Jak fungovala alternativní…
3) Speciální cyklovlaky, které převážely cyklisty a jejich kola už v roce…
4) Rok 1906: Odvážná cestovatelka, která se sama vypravila na výpravu do…
5) Rok 1910: Hrozí nám epidemie cholery? Lékaři u nás objevili první nakažené…