Rok 1907: Má prezident právo dát si alkohol, nebo se musí tvářit jako abstinent?

Abstinenční hnutí a president

Abstinenční hnutí ve Spojených státech zabíhá začasté až do směšností.

Před několika dny rozšířili jeho přívrženci v tisku důležitou zprávu, že president Roosevelt při snídani u jednoho ze svých přátel si dovolil píti cocktail. Přítel byl stejně napaden jako president sám. Hostitel dokonce pokládal za nutné omluvili se tím, že president sám o nápoj požádal.

President Roosevelt se své strany odpověděl na tento, dle evropských pojmů o osobní svobodě nestydatý útok tím, že při hostině, pořádané na jeho počest dne 3. t. m. v St. Louis, vypil při přípitku sklenku šampaňského na jeden doušek, načež se jaksi vyzývavě rozhlédl po sále.

Společnost, jež si toho povšimla, porozuměla tomuto malému projevu a provázela jej souhlasem.

Tato „událost“ se ovšem s epickou šíří rozkládá v americkém tisku, jenž jest vůči takovým věcem dětinsky nedůtklivým, a všechny podrobnosti telegrafují do Anglie, kde kvartální pijáci a abstinenti (poslední, jak známo, často vycházejí z řad prvních) je důkladně rozebírají a ministr obchodu Lloyd George ohlásil pro příští rok návrh zákona o výčepu lihových nápojů.