Rok 1907: Nasliboval, pomiloval, ale placení alimentů se vyhýbal

Zamilovaný pár.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Milenec — kavalír!

(Před čtyřčlenným senátem.)

Loňského roku, v době, kdy chrousti a roztoužení milenci nejraději poletují přírodou, uvěřila jeho slibům.

Mínil to s ní docela vážně — tak, jako že se František Kulík jmenuje! A svěřil jí, že má v hospodářské záložně ve Vlašimi po rodičích uloženo 900 korun, ze kterých, až se vezmou, zřídí si domácnost, koupí si kravičky... co by se dřeli pro jiné? On byl totiž kočí na velkostatku a ona tamtéž děvečkou.

Zamilovaný pár.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Přešlo léto, začlo foukat se strnisek a chlad vnikl také do Kulíka. S nastalou zimou změnil se pak v mráz, který spálil vše, co v květnu rozkvetlo.

Když v lednu letošního roku křtili nového světoobčánka, dostal jméno po matce. Tatínek se k němu nehlásil! Opuštěné, svedené děvče uteklo se s robátkem domů; jiného útočiště nemělo.

Bylo zahrnuto výčitkami a hněvem otce, pláčem matky... ale na konec zůstalo i s děckem doma. Byla to přece jenom dcera i po prohřešku! A konečně, nebylo vyloučeno, že si ji Kulík vezme za ženu a vrátí jí čest.

Když se ale sám k tomu neměl, vydal se otec děvčete k němu, připomenout mu, že má jisté povinnosti a závazky. Vrátil se však z návštěvy u milence své dcery zle zachmuřen a pohněván.

Kulík nikterak se k tomu neměl, aby děvče si vzal a o dítě se staral. „Mohla mít tenkrát ona rozum, když já ho neměl," zněla jeho velmi pohodlná odpověď.

Došlo tedy k soudu. A protože se skutečně zjistilo, že Kulík má v záložně 900 korun, po obapolném delším vyjednávání smluveno, že Kulík dá na výživné dítěte 500 K. Zavázal se k tomu písemně a tím jakž takž záležitost jeho otcovství zdála se býti urovnána. Ale nebyla!

Nikdo ze zúčastněných se nenadál, jaké špatnost byl Kulík schopen. Několik dnů na to, co se zavázal dáti na dítě 500 korun, sebral se, došel do vlašimské hospodářské záložny, peníze tam do posledního haléře vyzdvihl a pak je ukryl, neznámo, kam. Nejspíš je zakopal.

Byv upomenut, aby zaplatil alimentaci, nedal vůbec odpovědi, a když posléz nařízena soudní exekuce, zůstala bez výsledku. Nesvědomitý, byv vyslýchán, kam peníze dal, měl ještě tolik drzosti, že tvrdil, že si je vyzdvihl za tím účelem, aby mohl 500 korun na dítě zaplatit, ale že všechny peníze cestou ze záložny ztratil!

Nejapnou výmluvu svou opakoval i včera před čtyřčlenným senátem zemského trestního soudu, stihán byv pro přečin zmaření exekuce. Zcela na místě byla slova předsedy vrchního rady z. s. dra. Maýra. že soud průzračné vytáčce o ztrátě peněz nevěří, nýbrž je přesvědčen, že je ukryl, aby se zbavil své povinnosti.

Ač v daném případu zasloužil by milenec-kavalír spíš mimořádného práva zvyšovacího a ne zmírňovacího, vyměřen mu byl pouze trest tří nedělního vězení. A zdálo se, že ještě ten za všechnu ničemnost připadal mu vysokým!

Žalobu zastupoval adjunkt st. zast. p. Solnař.