Ráj pro služky.
Vzhledem k našim poměrům jest Nový Jižní Wales pravým rájem pro služky.
Kromě bytu a zaopatření platí se kuchařkám a pradlenám 15—20 šil. týdně (1 šil. 1 K 20 h), lepší kuchařky dostávají 30 šil. týdnů, služky 10—18 šil. a chůvy 6—10 šil. týdně. Rozumí se, že vystěhovatelské jednatelství této australské osady v Londýně jest zahrnuto nabídkami službu hledajících z celé Anglie.
Jako zvláště lákavou okolnost uvádí agent, že služky nemusí jako v Anglii nositi bílý čepeček a zástěru, které dívky jako příznak otroctví nenávidí. Kromě toho má služebnictvo v osadě mnoho volného času. Aby se dostaly do Nového Jižního Wallesu, musí míti dívky dobré vysvědčení a předložití lékařský atest, že jsou zdrávy.
Za cestu musí zaplatiti tři libry šterl. a kromě toho složití ještě dvě libry, které se jim po příjezdu do Nového Jižního Walesu vrátí, aby nenastoupily službu bez prostředků. Ze služek se sestaví cestovní společnosti, pro něž se na parnících zajistí kajuty. Tyto společnosti cestují pod dozorem starší, zkušené paní.
První taková společnost odpluje 30. října parníkem „Miltiades“ z Londýna a skládá se z 50 dívek. Nemalou přitažlivost má prý pro dívky také, že v Novém Jižním Walesu jest nedostatek žen na vdávání.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1907: Země, kde si každá služka připadá jako v ráji. Měli byste odvahu se tam přestěhovat?“